Cyklovýlety - Alpes Maritimes

Cyklovýlety 2013

Provence

Isola - St Saveur - Col de la Couillole - St Saveur - Col St Martin - St Saveur - Isola

Parametry trasy
Najeté kilometry	105	Doba jízdy	5:15	Průměrná rychlost	20	Převýšení	2600 metrů

Výhodou této etapy okruhu po Francouzských Alpách je možnost jet jej "nalehko". Start je v Isole, což je trošku zapadlé městečko ve Val de Tinée. Prvních skoro 15 kilometrů klesá relativně široká silnice údolím až k hranici 500 metrů nad mořem - do městečka St Saveur sur Tinée. Těžko říct, co se zde děje zajímavého - kromě školy, pekárny a silnice, po které v zimě musí jezdit kolony aut směrem na Isolu, jsme nic moc neviděli... Buď bylo všechno zavřené nebo zašlé - ovšem těžko soudit podle krátkého úseku okolo silnice.

St Saveur leží pod sedlem Col de la Couillole, což není žádná dvoutisícovka, ale převýšení skoro 1300 metrů z tohoto sedla dělá slušného soupeře i takovým jménům jako je třeba Albulapass ve Švýcarsku apod. Silnice nad St Saveur začíná prakticky hned stoupat za mostem překračujícím řeku Tinée. Od této chvíle se dá říct, že moc slabších chvilek nemá, téměř matematicky přesně stoupá se sklonem 7-8% stále nahoru. Nejprve se otočí na skále nad St Saveur a pak míří směrem od Tinée někam do kopců. Silnice s malým provozem (což je naprosto super vlastnost tohoto sedla) se lehce klikatí na skále a potom se přes několik tunelů propracovává do nitra hor. Po asi osmi kilometrech dospěje ke zlomu o takových 140 stupňů a po pokračuje po protějším svahu stále traverzou nahoru. Ještě před tímto místem se nabídne hezký pohled na malé město v dálce - Roubion.

Roubion pak není na chvíli zase vidět (ovšem otevře se pohled směrem na Val de Tinée a cestu, po které jsme přijeli). Za několika zatáčkami se silnice vynoří ma chvíli z lesa a následuje rovnější kousek, přičemž po pravé straně přes další údolní žebro se krásně rýsuje Roubion. Silnice stoupne právě tak, aby se dostala nad ono žebro a několika serpentinami se dotáhne až na úroveň městečka. Asi nejvýznamnějším místem pro nás bylo místo s pitnou vodou :) Jinak je na Roubionu znát, že už na skále nějakou dobu stojí, je to další z řady Francouzských měst, na němž je prostě vidět kus historie.

Závěrečné kilometry nad Roubionem jsou místy ještě prudší, než první část stoupání, krajina se trochu změní směrem k loukám a borovicovým lesům. Zatímco mezi St Saveur a Roubionem jsme neviděli snad jediný dům, zde jsou na loukách rozesety jak chatičky, tak regulérní domy, evidentně část z nich je o staletí mladší než Roubion.

Pod vrcholem sedla ještě lehce překvapí 5 serpentin, za kterými následuje konečně posledních pár metrů. Vrchol sedla nepatří k těm nejpohlednějším, ale s ohledem na pěkné stoupání, malý provoz a velmi hezkou silnici, to stojí za to. Na druhou stranu obrovskou výhodou je lavička na malém kopečku nad sedlem, odkud se dá pozorovat okolí trochu lépe :)

Sjezd do údolí vede stejnou cestou, protože Couillole není jediným sedlem tohoto dne...

Tím druhým pomyslným zářezem na pažbě je sedlo St Martin. Odbočka na něj není přímo v St Saveur, ale ještě kousek pod ním. Naštěstí zrovna v tomto úseku cesta neklesá a drží si výšku visutá na skále nad řekou Tinée. Asi kilometr za velkým bunkrem pak konečně přichází odbočka vpravo zdánlivě končící "nikde". Zdání v tomto případě klame, za první serpentinou se silnice vydává do stoupání, zprvu paralelně se silnicí ze St Saveur, ale po několika stech metrech se stáčí a vede krásně po skále nad hlubokým údolím, tentokrát na opačnou stranu hor než sedlo Couillole.

Za touto částí se slušným stoupáním okolo 8% se ráz mění, cesta se místy noří do lesa a postupně se blíží k hřebeni, který prozatím zůstává někde na obzoru. Velkou část cesty se objevují různá městečka, nezi nimi je zpočátku několi kilometrů mezera, ale postupně se domy objevují prakticky všude, tím spíš ve vrcholové části, kde už je větší procento luk. Malým šokem pak je asi sedmipatrový barák, který je vidět z dálky několika kilometrů. Po pár minutách je jasné, že právě tam, kde stojí onen barák se rozkládá sedlo. Jestliže na Couillole toho moc vidět nebylo, zde není k vidění skoro nic kromě parkoviště, panelového hotelu a vrcholku po pravé straně. Nutno dodat, že i toto sedlo je jiné, čili "na otočku" to vůbec neuškodí. Stoupání má dost výrazně jiný charakter než Couillole na druhé straně od údolí Tinée, a to i přesto, že jsou od sebe sedla vzdušnou čarou tak maximálně 20 km.

Kromě sjezdu zpět do údolí Tinée ještě dokáže pobavit stoupání do Isoly. Má sice sklon okolo 3%, ale délka 15km také dokáže po celém dni a skoro 100 kilometrech unavit. Přidá-li se pořádný vítr, troufám si říct, že to musí být peklo

Pokračování na Isola - St Étienne de Tinée - Cime de la Bonnette - Jausiers - Barcelonette >>

Zpět na << Larche - Col de Larche - Vinadio - Col de la Lombarde - Isola