Cyklovýlety - Česká republika

Web nejen o cyklistice

  

Česká republika červenec 2001

1.Pardubice - Hradec Králové - Jaroměř - Trutnov - Vrchlabí

Parametry trasy
Najeté kilometry114,94 Doba jízdy4:31:25 Průměrná rychlost25,5

Naše cesta začala 21.7.2001 v Pardubicích, kde jsme se "vylodili" z vlaku a s námi i naše kola. Odsud jsme měli v plánu dostat se do Vrchlabí. Vyjeli jsme směrem na Hradec Králové, což je velmi rovinatá část. Jediné, co nám na ní vadilo, byl provoz, ale narozdíl od dnešní situace se to ještě dalo zvládnout. V Hradci Králové jsme si dali svačinovou pauzu a zlikvidovali jsme každý svou polovinu grilovaného kuřete, které jsme zakoupili v místním nově postaveném Tescu. Pak naše cesta pokračovala směrem na Trutnov. Dalších třicet kilomterů kilometrů od Hradce to byla pohodová rovinka (bohužel s protivětrem), kopce přišly až posledních zhruba 45 kilometrů. Čekali jsme bůhvíjakou hrůzu, ale ta se naštěstí nekonala, stoupání byla vesměs mírná, ale táhlá. Do Vrchlabí (cca 450 m.n.m.) jsme dojeli někdy k večeru, vyzvedli jsme si na nádraží batohy a jeli jsme do kempu Vejsplachy. Tahle etapa byla středně až méně náročná.

2.Vrchlabí - Semily - Český Dub - Stráž pod Ralskem - Česká Lípa

Parametry trasy
Najeté kilometry115,99 Doba jízdy4:24:08 Průměrná rychlost26,4

Tato část naší cesty byla kopcovitější, jeli jsme v podhůří Krkonoš a Jizerských hor hezkou krajinou až k Českému středohoří. První větší město na cestě byly Semily - neopomněli jsme si vyfotit značku okresu, abychom měli důkaz, že jsme tudy projížděli Dále jsme projeli Českým Dubem, Stráží pod Ralskem až do České Lípy. V podstatě jediným zážitkem z této etapy je hledání kempu Neptun, který měl být u koupaliště v České Lípě, ale mezitím nám ho stihli zrušit. Vzhledem k tomu, že jsme každý měli na zádech krosnu vyzvednutou na nádraží, která měla skoro dvacet kilo, byl večer a další kemp byl asi třináct kilometrů daleko, rozhodli jsme to risknout a přespat u koupaliště v podstatě na místě původního kempu. Stan jsme trochu zašili za nějakou budovu a spokojeně únavou usnuli. Samozřejmě nás trochu štvalo, že jsme se neměli kde vykoupat, ale aspoň jsme měli kde přespat. Ve čtyři ráno druhý den nás čekalo ovšem nemilé překvapení, protože nás vzbudilo prudké světlo - to se nám do stanu nakvartýrovali dva příslušníci Městské Policie s baterkama. Nakonec po chvíli dohadování naštěstí pochopili naši situaci a nedali nám ani pokutu, pouze si nás zapsali. Ale šok to byl řádný, kluci byli bdělí

3.Česká Lípa - Ústěk - Litoměřice - Koštice - Louny - Řevničov

Parametry trasy
Najeté kilometry121,27 Doba jízdy4:39:28 Průměrná rychlost26,6

Tato etapa byla ve znamení přiblížení se k Praze. Nijak jsme netoužili jet přímo přes Prahu kvůli velkému provozu a tomu, že to co nás v Praze zajímalo už známe. Ale okolí Prahy jsme příliš zmapované neměli, takže jsme se chystali udělat takové větší kolečko :) Z České Lípy jsme vyrazili pro jistotu hned ráno, ať nedráždíme Policii a namířili jsme si Českým Středohořím směrem na Litoměřice. Cestou jsme narazili na město Terezín, projížděli jsme přímo okolo památníku, tolik křížů pohromadě jsem neviděl a doufám ani neuvidím. Samozřejmě jsme si pohled na památník vyfotili a pokračovali jsme dále. Krajina byla okolo Labe dost rovinatá, kopečky přišly až okolo Loun. Odsud to už nebylo daleko do Řevničova, kde nás čekaly batohy na místním malém nádraží za městem. No, čekaly... Vlastně my jsme napjatě čekali na batohy pár hodin a nakonec se na nás usmálo štěstí a posledním možným spojem dorazily. Nervy jsme měli docela na hadry, protože moc možností noclehu jsme neměli, navíc byl večer a těžko hledat potmě penzion. V paměti mám zdejší výpravčí, která byla snad nejpříjemnější na světě. Nejenže nás uklidňovala, ale když viděla naše vyhládlé obličeje, nezdráhala se nám věnovat svou večeři (dodnes vím, že mi chutnalo a že to byla rýže s masem), o kterou jsme se nakonec s chutí podělili. Taky nám nabízela možnost se umýt, to jsme ale s díky odmítli. Zato jsme se koukali na to, jak přehazuje výhybky ještě ručně táhly, což byla docela raritka. Dnes už by trať měla být automatizovaná, jelikož to není úplná vedlejška, ale tudy se jezdí na Karlovy Vary a samozřejmě na Prahu.

Po několika hodinách na nádraží jsme nakonec za tmy sjeli z kopce do kempu u nějakého jezírka, konečně se okoupali a postavili stany. Pokud si pamatuju, tak jsme toho fakt měli dost...

4.Řevničov - Unhošť - Zbraslav - Benešov - Vlašim - Zruč nad Sázavou

Parametry trasy
Najeté kilometry153,61 Doba jízdy5:59:17 Průměrná rychlost25,7

Batohy jsme nahodili na vlak opět v Řevničově, a vyrazili jsme dokončit okruh okolo Prahy. Projeli jsme kousek od Kladna a dostávali jsme se Praze blíž. protože jsme ani v nejmenším neměli náladu na to, abychom se někde přetahovali o místo s auty, volili jsme docela vedlejší cesty. To v sobě ale neslo riziko kopců, které se nakonec naplnilo. Povedlo se nám ale vcelku rychle dostat se z dosahu Prahy a jakmile jsme přejeli Vltavu, začala být krajina méně osídlená a kopců podstatně přibývalo. Popravdě jsme se místy už docela trápili, ale nezbývalo než dojet do cíle. Cestou ale přišel jeden nucený odpočinek, protože Svobi píchl. Projeli jsme Benešov, Vlašim (pokud mě paměť neklame, tady byly slušné kopce) a večer jsme dojeli do Zruče nad Sázavou. Tohle byla nejdelší etapa a byla taky pěkně náročná. Příroda i hory (Českomoravská vrchovina) byly parádní, vlakové spojení asi horší...

Tentokrát se nám totiž po třech letech vymstila důvěra v České dráhy, protože batohy nedorazily. Po předchozím dni, kdy to bylo na spadnutí, jsme už neměli sílu to jakkoliv řešit a vydali jsme se hledat ubytování někde pod střechou, někdy to prostě přijít muselo. Naštěstí není Zruč úplně malá, takže jsme našli díky někomu z místních pána, který měl na starosti ubytovnu na atletickém stadionu. V pohodě jsme se osprchovali, škoda jen, že jsme neměli nic moc na převlečení Každopádně jsme byli rádi, i když nás pan správce maličko natáhl a řekl si dvakrát víc, než slíbil, což už nás nepotěšilo...

5.Zruč nad Sázavou - Zdislavice - Načeradec - Tábor - Pelhřimov - Jihlava - Pávov

Parametry trasy
Najeté kilometry145,65 Doba jízdy5:56:45 Průměrná rychlost24,4

Jestliže předchozí etapa byla po kopcích, tak tento den se nic nezměnilo. Po vypakování se z ubytovny jsme valili na nádraží. Doufali jsme, že batohy dorazily, protože pokud by se tak nestalo, zdrželi bychom se zde až do jejich příjezdu. Naštěstí bylo vše v pořádku a my jsme si vyměnili věci a batohy poslali dále. No, obsluha byla velmi překvapená, ale prošlo nám to. Vzpomínám si, že vždycky když jsme batohy vážili (měly přesně 15kg, což bylo maximum), tak jsme čekali, kdy to někoho naštve a pošle nás s nimi někam. Správně jsme totiž měli cestovat stejným vlakem jako bágly a ne se někde projíždět na kole. Ale naštěstí se nám to nikdy nestalo a my tak sjezdili bez problémů ČR třikrát po sobě. Ale zpět k cestě. Naše putování vedlo ze Zruče směrem na Mladou Vožici a Tábor. Hned za Zručí byl kvalitní několikapatrový stoupák a pak se to střídalo. Ne že bychom nějak výrazně nabírali výšku, ale jezdili jsme nahoru a dolů. Tenhle styl jízdy je vždycky vyčerpávající a tak jsme byli rádi, že jsme si v Táboře dali pauzu. Nemuseli jsme sem jet, ale protože jsme se snažili doplnit si do svého itineráře oblasti, které jsme předchozí roky nestihli, jeli jsme sem rádi.

Z Tábora jsme pak měli namířeno na Pelhřimov, kde jsme se opět maličko zdrželi. Krajina Českomoravské vrchoviny byla v průběhu celé cesty krásná a hodně kopcovitá, takže jsme se nenudili a za celý den jsme si pořádně zamakali, kopce byly rozhodně horší, než o den dříve... Na poslední úsek cesty z Tábora do Jihlavy jsme vyjeli jen proto, že nás tam čekaly batohy. V Jihlavě jsme si pro ně zajeli na nádraží (poslední kopec na cestě) a přesunuli jsme se kousek za město do kempu Pávov. Protože jsme jej znali a líbilo se nám zde, měli jsme zde naplánovaný den volna. Takže jsme v klidu vybalili a těšili se jak na koupání, tak na odpočinek. Co sempu týče, tak podle mých posledních informací šla úroveň dolů, tak snad se to zvedne...

6.Pávov - Žďár nad Sázavou - Nové Město na Moravě - Polička - Litomyšl

Parametry trasy
Najeté kilometry104,86 Doba jízdy4:08:06 Průměrná rychlost25,4

Po pěti dnech jsme si konečně odpočinuli (přece jen jsme poslední dva dny najeli pokaždé zhruba 150 kilometrů). Když už jsme si teda udělali den volna, opravili jsme kola, lenošili a trochu si zaplavali. Zajeli jsme si taky do Jihlavy na jídloa kouknout se po městě, které máme rádi. Večer už jsme se připravovali na další den. Druhý den jsme s batohy zajeli opět do Jihlavy na nádraží (ten kopeček k němu byl s batohy velmi výživný) a přes Pávov jsme jeli směrem na Žďár nad Sázavou. Cesta nás zavedla opět do hezké krajiny Posázaví, obzvláště v okolí Žďáru a především za ním bylo na co koukat, průjezd Žďárskými vrchy byl opravdu pěkný. Hory to sice nejsou nijak zvlášť vysoké, ale ve zhruba padesátikilometrovém úseku střídal jeden kopec druhý. Co značka, to dvanáct procent stoupání nebo klesání... Až před Poličkou jsme si oddechli, protože krajina se začala placatět a do Poličky jsme dojeli z menšího sjezdu. Pak už jen následovala cesta do Litomyšle, krajina už nebyla tak hornatá, spíše naopak, závěrečnou část cesty už jsme odpočívali.

V Litomyšli nás opět ještě nečekaly batohy, což nijak nevadilo, na malebném nádraží se nám čekalo dobře. Snad hned dalším vlakem batohy dorazily a my jsme se mohli jet ubytovat do kempu. Tohle byla středně náročná etapa...

7.Litomyšl - Moravská Třebová - Jevíčko - Konice - Prostějov - Plumlov

Parametry trasy
Najeté kilometry114,46 Doba jízdy4:25:35 Průměrná rychlost25,8

Cesta z Litomyšle už byla předposlední cestou na našem putování po ČR. Zvolili jsme cestu po hlavní silnici v podstatě směrem na Opavu. Na cestě byl jeden velký kopec u Svitav zakončený tunelem Hřebeč. Nejel se nám v žádném případě dobře, jelikož byl hrozně táhlý, foukalo tu a své převýšení taky měl. Sjezd byl v pohodě (vím, že i z druhé strany jsme ho o rok dříve jeli a taky jsme se potrápili), konstantní sklon udělal své a my jsme se blížili k Moravské Třebové. Krajina nebyla v žádném případě rovná, samé kopce, ale jen krátké, takové vlnky. Nicméně jsme potkali spoustu značek 12%. O dva roky dříve jsme to jeli opačným směrem a docela jsme trpěli a byla to pro nás jedna z těch horších etap. Tento rok to bylo naopak, byla to taková pohodička. Sice jsme si sem tam museli máknout, ale jen tak pro zpestření, nic takového jako kopec u Svitav už nepřišlo. V podstatě jsme tak zvlněně klesali přes Jevíčko a Konice až k Prostějovu, kde nás čekaly batohy (po dlouhé době včas). S batohy nás čekalo necelých deset kilometrů jízdy (ve druhé části docela do kopců) směrem na Plumlov - to byla ta horší část cesty... Kemp Žralok v Plumlově jsme si za ta tři léta velmi oblíbili a velmi rádi se sem vracíme. Já jsem se tam byl podívat ještě v roce 2005 a vypadá to tam pořád v pohodě, jedinou nevýhodou bývají časté sinice v rybníku pod zámkem. To je ale fuk, nám šlo o nocleh a normální sprchu, takže jsme rozbalili stan a po obhlédnutí starých známých míst jsme se zakutali ve stanech.

8.Plumlov - Přerov - Lipník nad Bečvou - Bělotín - Odry - Ostrava

Parametry trasy
Najeté kilometry129,96 Doba jízdy4:52:36 Průměrná rychlost26,7

Z Plumlova nás už čekalo posledních 130 kilometrů domů, do Ostravy. Jako každý poslední den dovolené už jsme měli cíl jediný - dojet co nejrychleji Tuto trasu už jsme absolvovali jen ve dvou - Dan jel vlakem kvůli svému kolu, které ho zlobilo. Takže na nádraží jsme se rozdělili a my jsme si tuhle nepopulární cestu užívali sami. Nepopulární je proto, že vede po rovině, především cesta do Přerova je obzvlášť nic moc. My jsme, jako snad každý rok, chytli na tomto úseku protivítr a v Přerově už jsme toho měli plné zuby. Naše nadšení bylo mizivé a to jsme před sebou měli totální rovinu až do Hranic na Moravě. Po překonání kopce za Hranicemi jsme pak pokračovali do Bělotína a konečně jsme odbočili na Odry. Cesta přes Oderské vrchy je totiž mnohem zábavnější a bezpečnější, než cesta po hlavní silnici na Ostravu. Hlavní čtyřproudová silnice je velmi frekventovaná, navíc jsou na ní táhlé kopce, které dost vysilují, aniž by člověk jakkoliv stoupal. To na Odry a Fulnek je to větší zábava, na cestě není tolik aut, kopce jsou prudší, sjezdy zábavnější a do Bílovce je to hezký úsek. Pak už se jede jen nahoru a dolů v poměrně krátkých intervalech a za Klimkovicemi už v podstatě po rovině, až na dvě vlnky.

V roce 2001 jsme byli potřetí na cestě přes Českou republiku, najeli jsme přes tisíc kilometrů a v sedle jsme strávili okolo 35 hodin. Z mého pohledu to byl slušný výkon, avšak krajinu naší země už jsme poznali dostatečně. Proto nadešel čas navštívit v roce 2002 sousedy, konkrétně Slovensko. Nicméně v České republice máme ještě spoustu neprojetých oblastí a hodláme je pilně doplňovat tří- až čtyřdenními výlety. Vše záleží v prvé řadě na čase a v druhé řadě na penězích...

Odkazy ven

Jižní Čechy - jiznicechy.cz

Krkonoše - ergis.cz

Jizerky - cyklotrasy - jizerske-hory.cz

Katalog kempů - katalog-kempu.cz

Kempy ČR - dokempu.cz

Na kolech po horách - horydoly.cz

 
  www.cyklo-vylety.cz - administrátor: L.Poncza, spolupracovník: P.Svoboda, 2008 - 2015
Poslední aktualizace: 2016-03-05 21:53:51
Stránka zobrazena: 6036 krát.