Cyklovýlety - 1999

Web nejen o cyklistice

  

Morava

1.Ostrava - Odry - Bělotín - Prostějov - Plumlov

Parametry trasy
Najeté kilometry119,07 Doba jízdy4:31:43 Průměrná rychlost26,2

Náš premiérový výlet odstartoval z Ostravy. Jeho trasa se na další dva následující roky stala téměř kultovní - jestliže jsme tento rok tudy vyjeli, další roky jsme se tudy vraceli. Vydali jsme se směrem na Bílovec nám velmi dobře známou krajinou z projížděk okolo Ostravy a pokračovali jsme dále na Fulnek. Vzhledem k tomu, že cesta vedla přes Oderské vrchy, byla tato část kopcovitá, ovšem bez jakéhokoliv efektu rostoucí nadmořské výšky. Z Fulneku a Oder jsme totiž sjeli do Bělotína a po překonání táhlého kopce jsme byli v Hranicích na Moravě v ještě nižší výšce než je Ostrava. Pak už nás jen čekal průjezd Moravskou bránou až do Přerova, odkud jsme po malé zastávce vyrazili do Prostějova. Zde nás čekaly batohy (poctivá patnáctikilová spoluzavazadla, na která většina železničářů tiše nadávala), které jsme poprvé museli dopravit do kempu. Plumlov, kam jsme měli namířeno, je od nádraží v Prostějově zhruba sedm kilometrů a musím říct, že batohy se kvalitně provezly, obzvlášť do kopce na Plumlov jsme pocítili jejich váhu. Stabilitu jsme taky neměli přespříliš velkou, na řídítkách spacák, na velkém batohu přivázaný náš malý příruční (ten v minulosti sloužil jako moje školní brašna...) - musel to být tedy pohled

Ale po tomhle dni, kdy jsme najeli sto dvacet kilometrů, jsme věděli, že tento typ dovolených nám maximálně vyhovuje. I když to byla vždycky dřina - vyzvednout batohy, přepravit na místo, rozbalit tábor, druhý den ráno nevyspávat, zabalit, odvézt batohy, bylo to fajn. Každý den vidět něco jiného, to se nám rozhodně zamlouvalo. V Plumlově jsme se utábořili k večeru, stihli jsme se podívat okolo a pak usnout jako když nás do vody hodí.

2.Plumlov - Konice - Moravská Třebová - Bystřice nad Pernštejnem - Domanín

Parametry trasy
Najeté kilometry140,96 Doba jízdy5:58:48 Průměrná rychlost23,5

Po převozu batohů (jsou snad těžší, říkali jsme si...) a nezbytném převážení na nádraží, jsme se vydali dále za poznáním Moravy. Naše kola nás zavezla z Prostějova do Konice, kde jsme si chtěli dát na kopci u autobusového nádraží svačinku a vytáhli jsme tedy zbylé máslo od snídaně - bohužel v polotekutém stavu. Oba si moc dobře pamatujeme, že jsem s ním dohodil docela daleko a že se kvalitně rozprsklo k nevůli místních kousek od autobusové zastávky, ale slunce udělalo jistě své a usmažilo ho... Poté následovala svačinka u místní sámošky a my jsme mohli pokračovat dále. Trochu nás zaskočily zdejší kopce, za Konicí jsme jeli každou chvíli nahoru dolů a nejčastější značka byla 12%. Začalo nás to v tom vedru kvalitně drtit, příruční batoh se dal ždímat a to doslova. Po sjezdu do Jevíčka se to trochu uklidnilo (i když pořád bylo kopců dost) a my jsme trochu zrychlili. Dojeli jsme do Moravské Třebové, kde jsme se napojili na hlavní cestu, která vede z Ostravy na Hradec Králové. Tady nás čekalo před Svitavami nemilé překvapení - dlouhý táhlý kopec na sluníčku k tunelu Hřebeč. Myslím, že v tomto bodě jsme byli slušně hotoví, ale naštěstí jsme pak ve sjezdu dojeli do Svitav.

Odsud pak cesta pokračovala směrem na Poličku a Bytřici nad Pernštejnem. Cesta snad byla ještě kopcovitější a my jsme se slušně trápili a trápili, obzvlášť kopec za Písečnou byl velmi kvalitní, tady už jsme toho měli dost. Jenže to nás ještě čekala přeprava batohů z Bystřice do kempu u Domanínského rybníka (skvěle zastrčený kemp v takovém dolíčku - podobný jsme zatím nikde nepotkali). Stěží jsme se tam přes táhlé kopce doplazili (tohle byl jednoznačně nejhorší převoz batohů za celou tuhle dovolenou), postavili stan a vydali se hledat telefon, abychom o sobě podali zprávu (mobil jsme ještě neměli). Kemp byl odříznut od světa, do vesnice daleko a to jsme ještě museli jít pěšky přes pole. Už za světla jsme houby věděli, kam jdeme, ale nakonec jsme telefon našli, zavolali a vraceli se zpět. Mezitím se seseřilo a my jsme se regulérně ztratili. Krajina byla trochu kopcovitá, takže nešla vidět ani vesnice, odkud jsme vyšli, ani hlavní cesta, nic. Nikdy v životě jsem se neztratil, takže to bylo fajn, poznávat to za tmy s prázdným břichem sto padesát kilometrů od baráku. V podstatě jsme si nakonec zvolili směr, který jsme drželi s tím, že někam dojít musíme. Naštestí jsme zaslechli auta na hlavní silnici, přebrodili potok (Svob se kapku propadl) a po cestě se dostali do kempu. Hlad jsme měli takový, že jsme spořádali guláš s vánočkou, což nás skutečně posílilo do dalšího dne. Celkově jsme měli tento den štěstí - Svob zlikvidoval ložiska v předním kole a jel kvůli toho 20 km vlakem a já jsem píchl asi dvacet metrů před recepcí kempu.

3.Domanín - Žďár nad Sázavou - Havlíčkův Brod - Pávov

Parametry trasy
Najeté kilometry94,43 Doba jízdy3:49:09 Průměrná rychlost24,8

Snad nejhorší na této cestě byla přeprava batohů na nádraží a z něj. Z Domanína jsme vyjeli asi v jedenáct směrem do Nového Města na Moravě, což bylo taky po kopcích a i těch pár kilometrů nás trošku unavilo. Odsud jsme pokračovali směrem na Žďár nad Sázavou, Přibyslav a Havlíčkův Brod. Cesta vedla přes část Žďárských vrchů, takže jsme měli o zábavu postaráno, opět další kopcovitá část, ale krajina byla více lesnatá, nebyl to průjezd mezi poli jako předchozí den. Většinu cesty jsme jeli proti větru, takže v kombinaci s řadou kopců nás to dost zbrzdilo. A abychom si nemysleli, že to máme jednoduché, Svoba definitivně opustily ložiska v předním kole, takže je musel opravit tak, aby se to už neopakovalo. Já jsem alespoň měl čas na opravu defektu z předchozího dne. Přestože tato etapa byla nejkratší na naší cestě Moravou, do Jihlavy jsme kopcovitým terénem dorazili až okolo sedmi. Opět jsme absolvovali rituál vyzvedávání báglů, s nimi jsme dojeli do kempu v Pávově a vybalili. Pak už nás jen zajímala sprcha, protože v Domaníně jsme to se sprchou nijak díky její úrovni nepřeháněli.

4.Pávov - Jihlava - Telč - Dačice - Vranov

Parametry trasy
Najeté kilometry105,22 Doba jízdy4:25:10 Průměrná rychlost23,8

Cesta po Moravě pokračovala směrem k nejzazšímu bodu na pomezí Moravy a Čech - k Telči. Celá tato etapa už měla předurčen svůj profil jen tím, že vedla přes Vysočinu - takže opět kopcovitá. Kopců bylo o něco více než předchozí de, ale i když to asi byla nejkopcovitější část Moravské cesty, my jsme byli přesvedčeni, že cesta z Prostějova na Moravskou Třebovou byla horší. Vyrazili jsme asi v deset, zašli jsme si do Jihlavského podzemí a vyrazili na cestu. V Telči jsme byli relativně rychle, takže jsme si zde dopřáli královskou přestávku. Pořádně jsme se podívali po městě, udělali jsme pár fotek, prostě jsme si konečně trochu užili to, že jsme v cizím městě. Do toho bylo nádherné počasí, takže jsme nikam nespěchali. Z Telče jsme pak pokračovali směrem na Vranovskou přehradu - konkrétně jsme měli namířeno do kempu Pláž. Vím, že ke kempu to bylo docela z kopce, takže jsme si užili pořádný sjezd s batohy. Vranovská přehrada nás přivítala totálně přecpaným kempem, nakonec jsme si našli místo pro stan skoro na cestě. Půda tu byla tak vyprahlá, že jsme ohnuli pár kolíků, ale nakonec se nám okolo sedmi podařilo ubytovat. Po drobné aklimatizaci jsme vyrazili na obhlídku přehrady, i večer to tu doslova "žilo". Všude plno stánků, zmrzka, plno lidí, docela nás to překvapilo, takže jsme se procházeli déle, než jsme měli v úmyslu. Noc byla hlučná, což se ale dalo čekat, když byl kemp úplně plný.

5.Vranov - Znojmo - Pohořelice - Brno - Vyškov - Plumlov

Parametry trasy
Najeté kilometry166,48 Doba jízdy7:09:20 Průměrná rychlost23,3

Moravu jsme projeli jedním směrem docela rychle a tak padlo rozhodnutí jet zpátky do Plumlova přes Brno, ať se i tam podíváme na kolech. Trasu jsme zvolili s ohledem na čas převážně po vytíženějších cestách u kterých byl předpoklad menšího počtu stoupání a lepšího asfaltu. Jestli celá tahle etapa byl dobrý nápad, to s odstupem času trochu pochybuji, protože už jen cesta ze Znojma (mimochodem zde jsme si dali pauzu) na Pohořelice byla pro nás peklem. Jeli jsme proti poměrně silnému větru na otevřených rovinkách kombinovaných s táhlými velmi mírnými kopci a vzdálenost neubývala. Vcelku rychle nás takový způsob jízdy omrzel, ale i tak jsme se podobnou cestou dostali až do Brna. Tam jsme si dali pro změnu pauzu (do úplného centra jsme ale nejeli) a pokračovali okolo dálnice D1 na Vyškov. Tady už nemohla být řeč o rovinkách, protože cesta vedla střídavě nahoru a dolů, do toho pořád foukalo. Alespoň kousek před Vyškovem (tady jsme si opět dali na chvíli pauzu) jsme jeli po dálnici v rekonstrukci, která přece jen tak nestoupala a neklesala a byl zde místy výborný asfalt. Ale po pár kilometrech jsme opět museli sjet a pořád stejným (a v té chvíli už silně nudným) způsobem se dostat až do Prostějova. Batohy jsme už jen ze setrvačnosti dovezli do kempu a po sedmi hodinách čistáho času v sedle jsme byli rádi, že nikam nemusíme.

6.Plumlov - Kojetín - Uh.Hradiště - Hodonín - Pasohlávky

Parametry trasy
Najeté kilometry188,14 Doba jízdy7:31:08 Průměrná rychlost25

Na Plumlově bylo fajn, počasí nám přálo, takže jsme se rozhodli zde zůstat dva dny a udělat si volno. Nevěděli jsme, že se nám podaří objet Moravu tak rychle, v podstatě jsme cestu naplánovanou na sedm dní zvládli za pět dní. Nicméně přestože jsme to měli domů docela kousek (120 km), neměli jsme tam po dvou dnech válení, koupání, hraní softtenisu (zde došlo k památné srážce Svobiho se zajíčkem-srnečkem) namířeno. Právě naopak, chtěli jsme se od domova ještě podstatně vzdálit a zamířili jsme směrem k nádrži Nové Mlýny - přes Prostějov a Kojetín směrem na Uherské Hradiště. Cesta je to velmi rovinatá a tak záleží hodně na větru, který dokáže buď potlačit nebo zabrzdit. My jsme bohužel byli bržděni skoro celou cestu. Z Hradiště jsme pokračovali dále po hlavní cestě směrem na Hodonín. Ráz krajiny se moc neměnil, takže to nebylo moc o koukání po krajině, ale spíš o koukání na cestu a šlapání do pedálů. Před Mikulovem jsme pak sjeli z hlavní cesty a ke kempu Pasohlávky jsme dojeli po menším bloudění víceméně po vedlejších cestách. Cesta sem nebyla bezúčelná, čekali nás tady Svobiho rodiče, kteří zde trávili dovolenou - nocleh byl zajištěn

7.Pasohlávky - Břeclav - Uherské Hradiště - Přerov - Bělotín - Odry - Ostrava

Parametry trasy
Najeté kilometry237,5 Doba jízdy8:14:58 Průměrná rychlost28,8

Zatímco pro Svoba tato Moravská cesta skončila, já jsem se druhý den o půl desáté ráno vydal na cestu zpět do Ostravy. Věděl jsem, co mě čeká a tak jsem se chystal zodpovědně makat. Moje cesta vedla opět směrem na Hodonín, tentokrát jsem vynechal úsek po vedlejších cestách, abych se někde nezamotal. Téměř celou cestu jsem měl naplánovanou po hlavních silnicích, ale naštěstí byla myslím neděle, takže jsem si to mohl dovolit. Z Hodonína jsem pokračoval po rovinkách na Uherské Hradiště a dále směrem na Otrokovice. První krátkou přestávku na jídlo jsem si udělal po více než sto kilometrech (byl to chleba se sýrem). V té době jsme jezdili se Svobem na vodu se šťávou nebo sladké minerálky, takže to byly výkony bez jakýchkoliv podpůrných prostředků (a ani dnes to s pitím různých "sraček" moc nehrotíme). No, já jsem po pauze pokračoval na Přerov (pořád rovinky) a dále Moravskou Bránou na Hranice na Moravě. Pauzy jsem z časových důvodů moc nedělal, jen sem tam na jídlo. Za Hranicema jsem sjel z hlavní cesty na Ostravu a dal jsem se oblíbenou cestou přes Oderské vrchy směrem na Odry, Fulnek a Bílovec. Tohle byla jediná část, kde byly trochu kopce, po necelých 200 kilometrech jsem to sice už moc nevnímal, ale bylo to lepší než rovinky, po kterých jsem celou cestu jel. V Ostravě jsem byl po osmé večer, což byl pro mě nadlidský výkon, když vezmu v úvahu, že jsem den předtím najel se Svobem skoro 190 kilometrů. Ale hrozně moc mi pomohl celou dovolenou proklínaný vítr, který mi foukal drtivou část cesty do zad, kromě asi padesátikilometrového úseku s protivětrem.

Tato cesta po Moravě se pro nás stala základem všech našich budoucích podniků a díky tomu, že jsme ji podnikli jsme založili novou tradici společných cest. Nikdo se k nám za ta léta nastálo nepřidal. Není to s námi jednoduché, už jsme zvyklí jezdit ve dvou a moc se nevázat na ostatní. To ale neznamená, že už mezi sebe nikoho nevezmem. Záleží na momentální situaci... Každopádně od roku 1999 čerpáme zkušenosti, vybíráme lokality a myslím si, že se přinejmenším nezhoršujeme. K našemu momentálnímu zájmu patří překonávání vysokohorských sedel pokud možno s nadmořskou výškou vyšší než 2000 metrů. Nějaké už na kontě máme, jak je vidět v sekci sedla.

Odkazy ven

Severní Morava - severni-morava.cz

Jižní Moravou na kole - jizni-morava.cz

Cyklisté vítáni - cyklistevitani.eu

Katalog kempů - katalog-kempu.cz

 
  www.cyklo-vylety.cz - administrátor: L.Poncza, spolupracovník: P.Svoboda, 2008 - 2015
Poslední aktualizace: 2016-03-05 21:53:51
Stránka zobrazena: 7423 krát.