Cyklovýlety - články, zajímavosti

Web nejen o cyklistice

  

Hanoj

Hanoj coby hlavní město celého Vietnamu je sice menší a méně rozvinuté než Ho Či Minovo město, ale o to je autentičtější a zábavnější. Stejně jako po příletu do Nepálu jsme tak i ve Vietnamu utrpěli menší kulturní šok. Začalo to hledáním autobusu do Hanoje a pak už to pokračovalo ráz na ráz. Za zmínku kromě více než hodinové cesty místním busem stojí neskutečný organizovaný chaos v dopravě, kterým jsme se bez nehody propletli až na autobusák Long Bien. Odsud jsme se pěšky nějak dostali přímo do centra staré Hanoje a našli si hotel. Hlavní vzpomínkou jsou pro mě úzké uličky a tisíce skůtrů, mezi kterými se motali lidi a (zatím) pár aut. Atmosféra města nás oslovila natolik, že jsme se vydrželi potloukat spletí uliček celý zbytek dne a postupně se ladili na neevropskou náladu. Den jsme zakončili trhem, posléze posezením u točeného piva (za 5,5 Kč třetinka) na jedné z rušných křižovatek a pozorováním dopravního ruchu.

Část druhého dne jsme věnovali pořádnému spánku, kombinace časového posunu a nekvalitního spánku v letadle se kapku projevila Odpoledne jsme vyrazili do ulic najít vlakové spojení na další den, zašli jsme se podívat na trh a samozřejmě jsme si stihli dát si jídlo a pivo :) Polévka Pho a pivo Hanoi se postupně staly ikonami této cesty... V průběhu odpoledne se nám podařilo najít vlakové nádraží, odkud bychom se teoreticky dostali na sever vlakem, což byl takový můj malý sen. Bohužel jsem se ho musel poměrně rychle vzdát, protože se ukázalo, že bychom se museli dostat na jiný nádr a koupit si lístky tam (které byly mimo jiné dost drahé). Tak jsme si nakonec koupili lístek na noční spací bus do Cao Bangu (mělo tam být vcelku v pohodě počasí) a mohli se tak ještě další den věnovat poznávání Vietnamské kuchyně, obhlížení dostupných suvenýrů a třeba shánění mapy severního Vietnamu (kterou jsme nesehnali). Třetí den večer jsme se nechali taxíkem hodit na autobusové nádraží, ze kterého jezdily dálkové busy a překvapeni jsme nastoupili do spacího busu.

Atmosféra ve spacím busu byla velmi rychle spací, trošku jsme ji v začátku cesty narušovali pitím dalšího piva :), ale postupně jsme i my sem tam dřímali. Noční zastávka byla za lehkého deště u velkého motorestu / vývařovny, kde jsme byli jediní bílí. Zároveň jsme byli jedni z mála, kteří si nic nedali (přece jen nejsme moc zvyklí jíst v jednu ráno). Po pauze jsme pokračovali dále neskutečně klikatou a kopcovitou silnicí, která nám narozdíl od zbytku busu nedovolila moc spát. Sotva se nám podařilo na delší dobu zabrat, už nás hnali do deště. Bylo pět ráno a my jsme byli v Cao Bangu, byla trochu zima a pršelo... Odolali jsme několika snahám nás vzít taxíkem a postupně se po probuzení zorientovali. Asi na pátý pokus jsme si našli hotel, kde jsme pod záminkou krátkého zdřímnutí spali až do jedné odpoledne. Pak jsme důkladně prolezli celé město včetně tržiště a nakonec stále za lehkého deště jsme zapadli do kavárny, kam jsme se večer vrátili, abychom si poslechli místní karaoke. Jak jsme se přesvědčili, karaoke je VELMI oblíbené, na cestách jsme viděli desítky až stovky karaoke barů. Večer prvního dne jsme potkali poprvé tři bílé lidi (Ir plus dva Amíci, kteří učili v Hanoji), se kterými jsme chvíli u jídla pokecali a zapadli zase spát.

Další zážitky ze Severního Vietnamu

 
  www.cyklo-vylety.cz - administrátor: L.Poncza, spolupracovník: P.Svoboda, 2008 - 2015
Poslední aktualizace: 2016-03-05 21:53:51
Stránka zobrazena: 1596 krát.