Cyklovýlety - články, zajímavosti

Web nejen o cyklistice

  

Nepál 2013 - cestování autobusem

V průvodcích se píše o Nepálských autobusech, v mých očích je to opravdu pojem :) Autobusy v Nepálu představují pro místní obyvatele mnohdy jedinou možnost, jak se dostat z místa A do místa B na delší vzdálenost. Pro turisty mají Nepálci Tourist busy, což jsou na místní poměry luxusní vozy, kde Vám na cestu dají vodu a zastavují v místních motorestech a na místních WC. Jediné, na co je potřeba se naladit, je relativně delší vzdálenost obojího od zažitého Evropského standardu.

Naše cesta z Kathmandu začala v sedm ráno právě jedním z Tourist busů - v podstatě všechny z místního autobusového nádraží vyjíždí v sedm ráno různými směry. Ten náš směřoval do Pokhary a díky pomoci Shanti jsme na něj měli zajištěné lístky předem, takže jsme v klidu nasedli a po místní highway se vydali směrem k horám. Po cestě se nám naskytl pohled na město - pověsti nelhaly, turistická čtvrť Thamel je opravdu na místní poměry velmi čistá a přátelská. Zde mě poprvé upoutalo množství plastů všeho druhu v místních řekách, respektive v tom, co řekami někde u jejich pramenů bylo. Někde jsem slyšel, že dvoumilionové Kathmandu je jedním z nejšpinavějších měst světa, asi se tomu bohužel dá věřit...

Ale zpátky k cestě - byl pro mě problém, proč se opravdu těžce rozbitá asfaltka s prašnými úseky nazývá highway. Ještě ten den jsem to pochopil :) Naše cesta po Nepálské dálnici končila asi po pěti hodinách natřásání v Abu Khaireni. Zde jsme potkali našeho průvodce, kterým byl sympaťák Babu. Ten nás spolu se Subbahádurem (náš budoucí nosič) dovedl do dalšího autobusu směrem do hlavního města districtu Gorkha, jež nese stejné jméno. Na zhruba dvouhodinové cestě jsem pochopil, jak vypadají silnice v Nepálu - asfalt skončil ihned na hranici Abu Khaireni a pak už jsme jej neviděli. Autobus byl plný (což je vždy nutné pro to, aby byl rentabilní), jel pomalu a postupně byl úplně plný prachu (rouška měla své opodstatnění). Naprostým protikladem k tvrdším podmínkám v autobuse byla vstřícnost a nakažlivá usměvavost místních lidí, projevující se například tím, jak nás pouštěli sednout tak, ať sedíme spolu nebo tím, jak se (v dobrém) bavili našimi cestovními prožitky...

V podstatě se dá říct, že čím dále jsme byli od hlavní silnice a tím blíže k horám, tím se silnice (horší kvality než ta nejrozbitější polní cesta u nás) zhoršovala. Po přestupu v Gorce jsme jeli po něčem, co už snad silnici ani nepřipomínalo - zde mi došlo při průjezdu půlmetrovými dírami, proč má autobus redukce rychlostí - i s nejlepším Evropským SUV byste se sakra zapotili. Zážitek jednoznačně umocňovala místa, kdy jsme byli s autobusem na okraji svahu (svodidla zde nelze nikde čekat) v náklonu, nebo když jsme projížděli děrami naplněnými vodou tak, že do poslední chvíle nebylo jasné, zda se dá projet nebo zda zůstaneme za nápravu "viset". Poslední část cesty mě prostě pobavila... Vůbec nejlepší byl její úplný závěr - průjezd korytem řeky proti proudu (nabrali jsme jen pár centimetrů vody) a závěrečný úklid autobusu - se slovy "cleaning" nás řidič prostě vysadil a opláchl vnitřek i vnějšek autobusu (především zlikvidoval několik míst na karoserii, kde se nacházely nestrávené zbytky jídla - ne všem místním opravdu extra houpavá jízda sedla...).

Za tmy jsme dorazili do hotelu v Arughat Bazaru, bylo teplo a vzduch byl tvořen snad jen vodními parami :) Po večeři jsme se unaveni čtrnáctihodinovou cestou usnuli. Bylo téměř nepředstavitelné, že ještě dva dny předtím jsme spali ve svých postelích doma. Rychlejší cesta do Arughat Bazaru hromadnou dopravou z Evropy určitě neexistuje, tedy nebereme-li v úvahu privátní letadlo nebo džíp, což je ale dražší varianta :)

Další zážitky z Nepálu

Manaslu - vrcholová část II
Manaslu 2013 - vrcholová část I
Manaslu 2013 - druhá část
Manaslu trek - první část
První setkání s Nepálem

 
  www.cyklo-vylety.cz - administrátor: L.Poncza, spolupracovník: P.Svoboda, 2008 - 2015
Poslední aktualizace: 2016-03-05 21:53:51
Stránka zobrazena: 6726 krát.