Cyklovýlety - články, zajímavosti

Web nejen o cyklistice

  

Manaslu 2013 - druhá část

Tři dny na cestě a v dešti, to byl výsledek mého prvního výletu do nejvyšších hor světa :) Ale naštěstí neměl být výletu konec - dobře jsme se vyspali, nasnídali a rozhodli jsme se to zkusit. Vyrazili jsme tedy na cestu a pomalu jsme se vzdalovali civilizaci a silnicím.

Naším cílem byl Dyang, to znamenalo skoro celý den putování :) Počasí z rána nebylo nějak strašlivé, takže všecko začalo vypadat zase o něco veseleji. Nicméně v průběhu dne začalo zase pršet, takže jsme se dostali zhruba do stejného rozpoložení. Cesta se místy stávala pěšinou na úbočí kopce, sem tam jsme potkali i nějaký ten sesuv půdy díky dešťům. Naštěstí ale nic zásadního, co by v nás budilo nějakou paniku. Dopoledne jsme vstoupili do rezervace Manaslu, permity nám překontrolovali místní strážci parku a my jsme se mohli vydat dále.

K našemu překvapení přestalo dokonce pršet a mohli jsme sundat pláštěnky. Kolem oběda jsme potkali další karavanu s nákladem, která se vracela z Manaslu - kvůli počasí opět neměli možnost vylézt na vrchol...
Krajina zatím vypadala podobně, výškově jsme se pořád pohybovali kolem 1500 metrů nad mořem a velmi zvolna stoupali. Bylo pozitivní, že jsme nemuseli tak moc nahoru a dolů jako první dny. Řeka prakticky s nezměněnou silou bouřila relativně dost pod námi, až jsem si říkal, že se pořád nějak nezmenšuje ani přesto, že jsme přelezli minimálně jeden vydatný přítok. Vody prostě bylo všude dost a dost, což bylo patrné i z vodopádů, které stékaly z okolních hor. Přebrodili jsme x potoků, v některých jsme i chvíli šli, deště asi fakt stály za to i na místní poměry. Odpoledne se na pár minut ukázaly i zasněžené svahy kousek před námi, konečně to vypadalo, že hory nekončí jen kousek nad námi v mracích. K večeru jsme dorazili do Deyangu, což byla malá osada, kde byla vcelku velká ubytovna pro trekaře. Část naší výpravy měla čest se seznámit i s vnitřkem místní kuchyně, když byla nabrat vodu - údajně působivé :)

Pátý den začal slunečně, neuvěřitelné... Hned jsme toho využili a vyfotili si naši noclehárnu se svahy zalitými ranním sluncem. Po snídani se nám hned vyráželo lépe a naše naděje na přechod sedla byla hnedka o kousek větší. Cesta vedla pořád údolím, příležitostně přerušeným nějakým dalším přítokem, střídavě jsme šli po levém i pravém břehu, takže jsme pomalu začali brát lanové mosty jako samozřejmost... Tím, jak jsme se dostávali trošku hlouběji do hor, začaly se objevovat drobné zajímavosti - kamenné brány před každou vesnicí, více náboženských symbolů a zdí, nebo také autentický vodní mlýn (zrovna mleli kukuřičnou mouku, která úžasně voněla).

Počasí bylo lepší, ale bylo pořád zataženo, takže z hor okolo (což byly už i nějaké sedmitisícovky) jsme neviděli nic. Oběd byl v chatě mimo osady a mělo to styl - zrovna zde probíhala nějaká narozeninová párty a místní už byli slušně veselí :) Pokračovali jsme dále, sem tam zase pršelo, ale nic nás už tak nedrtilo, jako první dny. Do cíle pátého dne jsme došli po dost dlouhém dni někdy k večeru - byl to Namrung ve výšce okolo 2600 metrů (měli tu supr kadibudku se sprchou, která podle mě po dalších deštích musela sjet do řeky - už byla lehce v náklonu )

Šestý den začal zase slunečně, už jsme si začínali zvykat, že to nic nemusí znamenat :) Vyrazili jsme tedy dále a stoupali. Údolí už nebylo tak sevřené a sem tak se začaly objevovat takové náhorní plošinky a na nich kromě baráků třeba taky kousky polí (na jednom z nich se zrovna ručně sklízelo obilí). Oběd jsme si dali kousek nad hranicí 3000 metrů ve Lho (pizza Garlique-onion zanechala v některých velmi silný dojem = byla to dost explozivní záležitost...). Cesta stoupala dále, ve vesnici jsme potkali i prvního jaka a za vesnicí upoutal na kopci postavený impozantní chrám. Cesta na chvíli uhnula do vedlejšího údolí, klesla až k řece a zase začala stoupat. Na dalším kopci nás čekalo překvapení ve formě útoku místních dětí, kteří chtěli nějaké dárky (doslova se na nás vrhly). Pak jsme se dostali z jejich dosahu a mezi jaky jsme lesem dost prudce stoupali. Najednou jsme se tak po dvou hodinách vynořili v úplně jiném světě - údolí se najednou otevřelo, les zmizel během několika metrů a ukázaly se nám robustní kamenné chatrče, pastviny a hromady jaků - to byla Shyala.

Cesta už skoro nestoupala, údolí bylo dlouhé a docela ploché. Ke všemu se mraky na chvíli otevřely a nad námi se ukázaly opravdové kopce. Impozantní chvilka... Pak se opět zatáhlo a my jsme pokračovali až se nám těsně před soumrakem ukázal cíl našeho šestého dne - Samagaon. To už bylo něco přes 3500 metrů vysoko, ochladilo se a i Dave skoro navlíkal normální boty místo sandálů :) Počasí zatím vypadalo, že vydrží bez deště, takže jsme na další den měli v plánu krátkou aklimatizační tůru do base campu na Manaslu (byli jsme kousek pod kopcem, vlastně v nejbližším místě, ale vzhledem k mrakům nebylo nic vidět).

Další zážitky z Nepálu

Manaslu - vrcholová část II
Manaslu 2013 - vrcholová část I
Manaslu trek - první část
Cestování autobusem
První setkání s Nepálem

 
  www.cyklo-vylety.cz - administrátor: L.Poncza, spolupracovník: P.Svoboda, 2008 - 2015
Poslední aktualizace: 2016-03-05 21:53:51
Stránka zobrazena: 7307 krát.