Cyklovýlety - Chorvatsko 2009

Web nejen o cyklistice

  

Cyklovýlety v roce 2009

Chorvatsko 2009

Makarska - Podgora - Sv.Jure - Podgora - Makarska

Parametry trasy
Najeté kilometrycca 78 Doba jízdy4:50:00 Průměrná rychlost18

Chorvatsko nepatří zrovna k typicky cyklistickým zemím, v létě se sem na kolo vydává opravdu jen málokdo. Nejvýše položená silnice v Chorvatsku ležící nedaleko velmi známého přímořského letoviska Makarska ovšem přímo k cyklistickému zážitku vybízí. Jedná se o "výlet" s převýšením téměř 1800 metrů, což je srovnatelné s výstupem na jakékoliv horské sedlo v Alpských zemích, nemluvě o tom, že sedlo s takovým převýšením na jeden zátah je v Alpách spíše výjimkou než pravidlem. Vrchol Sv.Jury se nachází v národním parku Biokovo, což je jedna z nejkrásnějších přírodních rezervací v Chorvatsku. Vjezd je samozřejmě zpoplatněn, bohužel pro cyklisty to platí také, platit musí každý, kdo se chce za hranice parku podívat.

Z Makarské vedou ke vstupu do národního parku dvě cesty, pokud nepočítám spoustu různých dalších variant za použití vedlejších cestiček. Jednou možností je začít z Makarské stoupat rovnou po státní silnici vedoucí přes hřeben pobřežních hor, druhou možností je jet několik kilometrů podél pobřeží až do města Podgora a odtud začít rovnou stoupat k hranici národního parku. První možnost není až tak náročná, stoupání ke vstupu do parku nemá takové grády, je to ale dost táhlý úsek. Druhá možnost nabízí větší kontakt s pobřežím, cesta se od moře až na pár míst nevzdaluje na více než dvě stě metrů. První řešení vede v úseku až ke vstupu do parku po frekventované cestě, to druhé vede po frekventované cestě jen do Podgory a odsud už stoupá po vedlejší cestě. Aby to bylo to pravé stoupání od hladiny moře, je fajn sjet v Podgoře až do malého přístavu, koupit si v místní pekárně burek, osvěžit se v kašně, doplnit co nejvíce vody, kouknout na moře a pak už se jen vydat vzhůru...

Cesta z Podgory stoupá na most, překříží hlavní cestu a pokračuje chvíli lesem, sklon je hned od začátku celkem slušný. Místy se blíži osmi procentům, místy zvolňuje. Prvních třista výškových metrů ale zadarmo rozhodně není. Moc dobře se ani nejede přes vesničku ležící nad Podgorou, ale dá se tu aspoň natankovat vody, závěrečný kousek před napojením na hlavní cestu od Makarske je docela v pohodě. Na křižovatce s hlavní cestou ale pohoda opět končí, prudká zatáčka vpravo a pak několik set metrů v táhlém stoupání naznačuje, že pokořit Sv.Juru není jen tak, obzvláště v parném letním počasí je to doslova pekelný počin

Vstup do národního parku je pro všechny zpoplatněn, cyklista samozřejmě není výjimkou. I když to v roce 2009 bylo nějakých 30 Kun na osobu, myslím, že se tato investice vyplatí. Je to úplně něco jiného, než stoupání například na Passo di Fedaia v Alpách. Začátek stoupání je ponořen do lesa, postupně se však vynořuje a okolo 680 metrů nad mořem vede stoupání jen po skále, jak je vidět dole na fotkách. Nevyplatí se vyrazit sem za jasného počasí později než v osm ráno, v létě je na skalách vážně výheň. Ale výhled na krajinu dole a na pobřeží + ostrůvky je nádherný. Dokonce mě to donutilo zastavit a pořídit foto. Obvykle pořizuje fotky Svobi, ale tentokrát jsem si vyrazil sám, takže nic jiného nezbylo... :) Cesta po skalách pokračuje vytrvale nahoru, v některých úsecích se nebojí jít i do sklonu kolem 10%, první delší odpočinek přijde u poslední restaurace na cestě - Vrata Biokova. Zde se dá naposledy doplnit voda (doporučuju vzít si vodu nejen do bidonů, ale i do lahve do batohu). Samozřejmě se zde dá slušně odpočinout, ale i kousek za restaurací ještě cesta až tak moc nestoupá, takže tak jako tak je to kousek k vydechnutí.

Potom následuje pokračování stoupání bez možnosti se schovat před sluncem (výhodou bylo, že v den, kdy jsem vyrazil já, bylo nahoře lehce pod mrakem), sklon je malinko příjemnější, po čtyřech kilometrech dokonce přijde poměrně pohodová pasáž, občas dokonce cesta klesá, pak jde zase nahoru, do toho vše okořeněno několika nepřehlednými zatáčkami a několika stromy, což je po několika úsecích téměř bez zatáček rozhodně příjemné... Za tímto úsekem následuje závěr stoupání, kdy cesta pokračuje dlouhou traverzou (po pravé straně docela slušná propast, cesta tu ale není dvakrát zabezpečená) s krásnými výhledy na přírodní park. Krajina se s Alpami nedá srovnat, přece jen je pořád tak nějak vidět, že jsme vzdušnou čarou jen zhruba pět kilometrů od moře, nejsou tu žádné vysoké stromy, jen bílé skály a nízký porost, maximálně pár jehličnanů.

Závěrečných asi pět kilometrů ukazuje, že to nejlepší celou dobu čekalo tady. Za traverzou následuje prudký kousíček stoupání, pár zatáček a najednou se objeví cca 150 metrů nad Vámi vysílač na vrcholu Sv.Jure. K němu vede nádherně klikatá cesta přes spoustu serpentin s rezavými svodidly, prostě rozhodně to tady má styl Dovedu si představit, že za trvalého slunečního svitu to musí všechny dorazit, i pod mrakem tu bylo dost vedro. Každopádně vrcholové rozhledy do dalekého okolí stojí za to. Za jasného počasí jde vidět moře a ostrovy v něm, na druhé straně naopak čeká krásný pohled na celé Biokovo. Prostě jedním slovem - paráda. Prostor na vrcholu je malý a olemovaný prudkými svahy, zato lidí je tu vcelku dost. Já jsem ani neměl moc náladu se jít podívat za vysílač, s odstupem času si říkám, že jsem tam měl jít :) I tak jsem se tak půl hodiny kochal rozhledy, než jsem se odhodlal do sjezdu.

Sjezd je perfektní zážitek, sice asfalt nic moc, ale pro mé horské kolo to až zas takový záběr nebyl :) Podstatné ve sjezdu více než cokoliv jiného je vnímat úzkost cesty a nesnažit se za každou cenu zlomit rychlostní rekordy. V některých zatáčkách je velmi špatně vidět, je nutné vzít na vědomí, že není opravdu kam uhýbat. Další věcí je psychická náročnost toho, když jedete za autem a nemáte třeba dva kilometry jedinou skulinku na jeho předjetí (auta rychlost už vůbec nemůžou hrotit, i když pár takových specialistů jsem potkal, obzvláště pospíchali ti, co jeli nahoru). Cestou dolů je fajn dát si par pauz, zchladit brzdy a hlavně se pořádně koukat okolo. Celý sjezd je záležitost tak na 40-50 minut, pokud to člověk moc nežene. Dole u moře už je těžké uvěřit, že na takovém kousku (vzdušnou čarou) se dá udělat tak krásné převýšení - skoro 1800 metrů.

 
  www.cyklo-vylety.cz - administrátor: L.Poncza, spolupracovník: P.Svoboda, 2008 - 2015
Poslední aktualizace: 2016-03-05 21:53:51
Stránka zobrazena: 18173 krát.