Web nejen o cyklistice
Konečně jsme se odhodlali k výjezdu někam daleko za hranice a zvolili jsme poprvé jinou metodu než putovní cestování s batohy buď ve vlaku nebo na nosiči (rok 2004). Kola s námi cestovala za hranice na střeše auta a pak jsme dělali výlet z jednoho místa po okolí. Až jsme okolí sjezdili, posunuli jsme se dále. Ubytovali jsme se ve městě Cortina d'Ampezzo, kde jsme zakotvili ve velmi hezkém kempu Olympia. Počasí nám na dovolené vyšlo a z tohoto pohledu patřila k těm nejvíce vydařeným od té doby, co takto jezdíme. Na začátek musím dodat, že tohle píšu s více než dvouapůlletým zpožděním, spousta informací mi tedy vypadla, takže to bude hodně o fotkách :)
Parametry trasy | |||||
Najeté kilometry | 119,23 | Doba jízdy | 5:06:44 | Průměrná rychlost | 23,3 |
Tahle cesta byla na začátek poměrně odvážným počinem. Vyrazili jsme po snídani z Cortiny směrem na Passo di Falzarego, což už samo o sobě představovalo asi 16 km stoupání. Zpočátku je tohle stoupání slušně ostré, až k památníku z první světové války Pocol to teda moc sranda není, ale jet se to naštěstí dá, ohodnotil bych to tak na stoupání deset až dvanáct procent. Jede se dost v serpentinách, na cestě potkáte i jeden krátký tunel, který je v podstatě na skalní římse , stejně jako celá cesta. Z cesty jsou hezké výhledy na Cortinu a na okolní skály. U památníku Pocol se vyplatí dát si pauzičku, protože stoupání je tak v půlce a je třeba načerpat vodu, což se tady dá pohodlně, čepli jsme si ji z nějaké zavlažovací hadice a přežili jsme :) Zajímavostí je, že u památníku naleznete děla české výroby, u jednoho z nich jsme se i vyfotili. Doporučuji i návštěvu vnitřku památníku, který působí skutečně pietním dojmem a přiměje člověka k zamyšlení, jestli jsou takové konflikty třeba. Památník má terasu, na kterou se lze dostat (výš už stejně veřejnost přístup nemá) a ze které jsou krásné výhledy na Cortinu. V horkém létě Vám tato prohlídka kromě přemýšlení přinese i ochlazení, celá stavba je z masivního kamene. Pokud by bylo někomu divné, že někde okolo 1700 metrů nad mořem je památník, tak nemusí, protože to je v Dolomitech vcelku časté, za první světové války zde probíhaly tuhé boje.
Ale zpět ke stoupání, to za Pocolem opět jde nahoru, ale dle mého už to není tak husté, dokonce přijde i zhruba dvoukilometrová odpočinková pasáž. Pak už ale je třeba opět máknout, protože vrchol se blíží. Cesta se začne kroutit a závěrečnou rovinkou se dostáváme na Passo di Falzarego. Je to vytížené sedlo, kupa motorkářů i automobilistů a taky dost cyklistů. Nahoře už jsou okolo vidět jen skály, bezprostřední okolí sedla je travnaté, po stromech přirozeně ani památky. Napravo je monumentální skála, na kterou vede lanovka, která vypadá vskutku lákavě :) Je tady co fotit, takže podle toho to vypadá níže :)
Cesta nás ale zavede ještě asi o sto metů výše než na Passo di Falzarego. Při odbočení vpravo přímo na vrcholu se musíme vyškrábat na Passo di Valparola, což je v podstatě sousední sedlo, které je vzdušnou čarou tak půl kilometru a je to tedy skalp dvoutisícového sedla téměř zadarmo :) To se nám líbilo, ale nebylo to úplně zadarmo, protože nám foukal silný protivítr a stoupání i když bylo krátké, tak bylo výživné. Bylo hezké koukat se pod sebe a vidět Falzarego, jak se kapku zmenšilo... Na Valparole není žádné stavení, jen je tam těsně pod vrcholem jezírko a pak už jen sešup dolů po klikaté cestě, která vede po boku svahu... Cesta pak klesá až do Brunecku, což je pokles o téměř 1400 metrů. Počátek klesání je dost prudký, pak už je to mírné klesání. Z Brunecku se pak jede směrem na Toblach, což už je místy do kopce, výživný je kopeček za Bruneckem, takový táhlý a ještě ke všemu přes tunel. Cesta je docela frekventovaná, takže se tahle pasáž nejede moc dobře. Táhlý ne moc prudký ale nepříjemný kopec na hlavní cestě končí až v Toblachu. Pak se sjíždí vpravo na méně frekventovanou cestu do Cortiny, což je úleva. Chvílema se jede řídkým lesem, kopec se pořád táhne, ale už se jede líp. Před hranicí patnáctiset metrů pak přichází Passo Cimabanche. To je sedlo nad Cortinou d'Ampezzo, pak už se jen docela prudce klesá po terasovité cestě s hezkým výhledem. Na začátek dovolené to byl velmi slušný výkon, až na tu pasáž po hlavní cestě to byla zábavná etapka, dorazili jsme až večer a to kvalitně utahaní :)