Cyklovýlety - články, zajímavosti

Web nejen o cyklistice

  

Silvretta Hochalpenstrasse

Parametry cesty
Délka - Partenen15 km Délka - Landeck46,4 km Převýšení - PartenenZhruba 980 metrů Převýšení - LandeckZhruba 1220 metrů
Průměrný sklon - Partenen8% Průměrný sklon - Landeck2,5% Maximální sklon - Partenen14% Maximální sklon - Landeck11%
Náš popis stoupáníNE Profil - celýANO GalerieANO Odkaz na etapuANO
MýtnéANO Doba provozuV.-X. Otevřenodenně 7 - 20   

Tahle vysokohorská silnice nepatří dle mého názoru k těm nejnáročnějším, ale určitě bychom ji mohli zařadit k těm nejkrásnějším. Z obou stran nabízí rozdílné stoupání a jako jedna z mála je ze strany od Landecku vhodná i pro méně zdatné cyklisty. Tuto část Alp se nám podařilo navštívit v roce 2008, shodou okolností to byla nejdelší etapa, kterou jsme tento rok absolvovali. Vyjížděli jsme z města Au ve Vorarlbersku a přes sedlo Faschinajoch jsme se vyškrábali až na Bilerhöhe. Všichni milovníci Alpské silniční cyklistiky by si určitě neměli nechat ujít jak sedlo Faschinajoch, tak především Bielerhöhe.

Partenen - Bielerhöhe

Stoupání na Bielerhöhe začíná v podstatě někde v Bludenzu, který leží ve výšce cca 570 metrů. Celkové převýšení z tohoto města je tak vlastně těsně pod hranicí 1450 metrů, a to už je nálož. Nicméně v podstatě až do města Partenen vede cesta s mírným sklonem údolím Montafon (sklon se pohybuje v rozmězí od 1 do 4%). Tahle pasáž rozhodně nájezd na vysokohorskou silnici nepřipomíná, cesta vede každou chvíli městem či vesnicí, plíživě stoupá a navíc je na ní opravdu silný provoz, nechybí náklaďáky a občas kamiony. Proto se vyplatí jet co nejvíc po cyklostezce, která naštěstí vede víceméně paralelně s hlavní cestou. Je to ale pomalejší varianta, stezka se občas ztrácí ve městech a různě se klikatí. Dobrých třicet kilometrů si cesta uchová tento ráz, aut ale naštěstí pomalu ubývá a horské krajiny přibývá. Výhledy daleko do krajiny tady ale moc nečekejte, jede se pořád údolím lemovaném horskými štíty.

To pravé vysokohorské stoupání začíná právě v Partenenu, což je menší město na konci údolí Montafon. Za tabulí označující začátek vysokohorské silnice následuje po pár stech metrech pravotočivá zatáčka a za ní je mýtnice. Díky tomu, že je cesta zpoplatněna, provoz klesne oproti příjezdové cestě k Partenenu téměř na nulu. Spolu s pohledem na malou mýtnici se otevře nádherný pohled na horské velikány - zde jako by cesta měla končit. Ale opak je pravdou, tady to teprve všechno začíná. Na vrchol je to od mýtnice zhruba 980 výškových metrů, které musejí být překonány na 15 kilometrech. Cesta z Partenenu nabízí snad vše, co si jen cyklista může přát - je poměrně dost široká, má výborný povrch, ale hlavně - je zábavná. Prvních zhruba pět kilometrů vede střídavě lesem a hustější vegetací, ale často se odkryjí výhledy na již pokořenou část stoupání. Je zde spousta serpentin (dohromady až na vrchol jsem jich napočítal 30), v některých se stoupání dostává i na 14%. Přesto se celé stoupání jede až překvapivě dobře - sklon je stabilní, levotočivé serpentiny nabízí krátký odpočinek (pravotočivé zase naopak ). Zážitek umocňují nádherné pohledy okolo - výhled dolů na údolí Montafon je krásný, stejně jako pohled na klikatící se cestu.

Spodní úsek cesty je asi nejhezčí, pak přichází odpočinek u první přehradní nádrže, někde ve výšce 1750 metrů. Za vedra je to velké pokušení, člověk by tam nejraději skočil. Za krátkou rovinkou pak následuje pokračování stoupání, tenrokrát už vysokohorského rázu, bohatý stromový porost se vytratil, zbývají jen horské louky a kamenité pláně. Závěrečná asi čtyřkilometrová pasáž už není tak prudká ani klikatá, ale zadarmo to není. Za posledním "záškubem" už čeká vrcholová cedule a krásné výhledy jak směrem na Landeck, tak na vysoké hory okolo. Dolů na Partenen vidět není, protože cesta za první přehradou zatáčí a ve výhledu tak stojí kopec. Sedlo nepatří k těm nejfrekventovanějším (což je fajn), ale restauraci i parkoviště tu najdete.

Sjezd do Landecku vede přes Galtür a Ischgl a spoustu menších městeček. Je to ale úplně jiný ráz cesty než z Partenenu, není ani tak prudký a ani tak zábavný a klikatý. Takže skutečně si zde na své přijde snad každý.

Landeck - Bielerhöhe

Z východní části je stoupání na Bielerhöhe rozděleno na dvě části - dlouhou cestu údolím a krátkou vysokohorskou cestu. Prvních pět kilometrů z Landecku vede po hlavní silnici směrem na Arlbergpass, odkud se pak sjíždí na Pians. Po krátké pasáži následuje vjezd do údolí u soutoku řek Trisanna a Rosanna, které pak společně vytvoří řeku Sanna. Zajímavostí je zde nádherný železniční most přes Trisannu. Řeka Trisanna lemuje vlastně celou údolní pasáž stoupání, takže dalších třicet kilometrů se nese v duchu hučící vody :) Pasáž od soutoku řek je trochu prudší, ztrácí se v galerii a až od města See je sklon opět mírnější. Mluvím-li v této části o prudším sklonu, mám na mysli tak 4% a mírnější sklon je tak 1 - 2%. Cesta tedy stoupá skutečně pomalu. Co se zážitků týče, tak to není nic moc, na jedné straně je řeka, na druhé zpravidla domy nebo později pastviny. Cestu po obou stranách lemují vysoké hory, alespoň částečně je na co se koukat.

Asi po dvaceti kilometrech od Landecku cesta vjíždí do prvního známého města na cestě - Ischgl. Prochází ale jen jeho okrajovou částí, takže kdo chce Ischgl navštívit blíže, musí z hlavní cesty sjet. Po dalších asi osmi kilometrech rovinkového charakteru (mírného stoupání) následuje opět známé město - Galtür. Kromě toho, že to je lyžařské středisko, tak je také známé tím, že bylo v roce 1999 zničeno obrovskou lavinou. Laviny nejsou v této oblasti příliš vzácné, proto také vede cesta z Landecku velmi často v galeriích nebo tunelech. Ne vždy se tyto pasáže dají elegantně objet, takže základem by mělo být kvalitní osvětlení.

Galtür je posledním městem na cestě k vrcholu, asi po dvou kilometrech za jeho místní částí Wirl začíná konečně vysokohorská silnice na Bielerhöhe - opět je zde mýtnice. Ta je asi o 800 metrů výše než Landeck, přesto to ale nedělá více než 2,1% průměrného stoupání - až sem vyjede snad každý. Jen stěží si tedy uvědomíte, že jste už výše než Sněžka. Od mýtnice čeká konečně to pravé stoupání - osm kilometrů a necelých 400 výškových metrů. Narozdíl od pasáže z Partenenu je zde o serpentiny nouze - jsou zde jen dvě a to ještě až v závěrečné pasáži. Tato část stoupání má průměrný sklon okolo pěti procent, ale místy se vyšplhá i na poctivých 11% - to je hlavně v závěrečné části pod vrcholem. Celý nepříliš zábavný úsek z Landecku je v závěru zapomenut díky snovým pohledům na údolí, výhledu nebrání ani stromy ani kopce, takže nezbývá než se kochat. Vrchol sedla na začátku přehrady je obsazen turisty (snad všichni sem dojedou autobusy), ale vrcholovou ceduli zde ale nehledejte, ta je až na druhém konci přehrady na podstatně klidnějším místě.

Bielerhöhe nabízí nejen pohled na přehradu a údolí, ale také možnosti k výletu na Sivrettahorn (3224 m) nebo Piz Buin (3312 m), popřípadě výlet na člunu po přehradě ve výšce nad 2000 metrů.

V článku použity informace z www.quaelich.de a z naší cesty Rakousko 2008 - etapa Au - Landeck Datum zpracování: 5.dubna 2009.

Další sportovní zajímavosti

Lyžařské středisko Livigno
Bishorn - pěšky nad hranici 4000 metrů
Großglockner - vysokohorská silnice
Timmelsjoch - vysokohorská silnice
Ötztal - ledovcová silnice

 
  www.cyklo-vylety.cz - administrátor: L.Poncza, spolupracovník: P.Svoboda, 2008 - 2015
Poslední aktualizace: 2016-03-05 21:53:51
Stránka zobrazena: 2431 krát.