Cyklovýlety - Rakousko 2008

Cyklovýlety v roce 2008

Rakousko

Au - Faschinajoch - Bludenz - Partenen - Bielerhöhe - Ischgl - Landeck

Parametry trasy
Najeté kilometry	139,54	Doba jízdy	7:55:15	Průměrná rychlost	17,61

Z tak dobře vybaveného kempu jako je v Au se vyjíždět skoro nechce, ale jelikož dovolená je bohužel krátké období, je třeba ji náležitě (cyklisticky) využít. Vzhledem k tomu, že předchozí etapa nepatřila k těm nejlehčím, logicky by měl následovat na tento den nějaký odpočinkovější úsek. Ovšem opak je pravdou, jelikož asi po třech kilometrech začíná stoupání z Au směrem na Damüls. Velmi dobře si tuto pasáž pamatuji, protože je to záběr hned ze začátku - prvních šest kilometrů patří v některých místech do skupiny skutečně prudkých stoupání nad 10%, i když v průměru se stoupání v této části dostává na nějakých osm procent. Pozitivní je, že po oněch šesti kilometrech přichází krátké vydechnutí u odbočky na Furkajoch, což je sedlo vysoké přes 1750 metrů. Toto sedlo již známe, proto při plánování padla volba na sedlo sousední - Faschinajoch. Jedná se o kopec podstatně nižší, takže je snazší a rychlejší jej překonat. Z let minulých jsme věděli, že celý závěrečný úsek je veden galerií na úpatí hory, co nás však trochu překvapilo byl její sklon, já osobně jsem jej podhodnotil asi o dvě procenta. Nečekal jsem, že bude mít v průměru stejných osm procent jako předchozí pasáž, ale naštěstí se jednalo jen o kilometr a půl, takže to zas až taková tragédie nebyla. Vrchol je biosférickou rezervací, což bylo další překvapení - po vyjetí z betonové galerie jsme se ocitli opět v přírodě. Vzhledem k tomu, že na sedle je vlastně začátek vesnice Faschina, není tu zdaleka tak mrtvo jako třeba na Furkajoch, ovšem tak nějak sem ty domečky zapadají a nijak neruší zážitek z hezkých výhledů směrem na Damüls i směrem na sjezd do Sonntag.

Sjezd je stejně prudký jako stoupání od Damülsu, je plný mírných zatáček, před Sonntagem i serpentin. Je minimálně stejně hezký jako stoupání z druhé strany, takže se v tom průletu dá pokochat krajinkou plnou zeleně. V Sonntagu sjezd a zčásti i kochání na chvíli končí a k cyklistově zděšení se cesta postaví čelem ke kopci a neuhne, dokud nevystoupá skoro o dvě stě výškových metrů výše. Cesta už je zde více frekventovaná, krajina méně zábavná, zčásti se jede lesem a zčásti městečky. No, nic moc zábava, ale vědomí toho, že pak se bude sjíždět, pomáhá úsek překonat. A skutečně je to tak, asi po pěti kopcovitějších kilometrech přichází za obcí Bions klesání, zčásti mírné, potom asi šestiprocentní - je zase čím se bavit. V Thüringenu, kam cesta dospěje, je vhodné se občerstvit, možností je zde několik - klasicky jsme zvolili supermarket. Thüringen je jedno z nejnižších míst na celé desetidenní trase, takže je jasné, že odsud se může především stoupat. Zpočátku cesta ještě maličko směrem do Bludenzu klesne, ovšem to je jen chvilkový výkyv, odsud už se plíživě jede nahoru po docela frekventované cestě. Naštěstí je okolo ní cyklostezka, na kterou se dá často najíždět a utíkat tak autům. Stoupání směrem k městu Partenen přitvrzuje a není divu, jelikož toto město je posledním na cestě na velmi známé sedlo Bielerhöhe (na které vede placená silnice), které leží nad hranicí 2000 metrů. Úsek do Partenenu je táhlý, sklon na jeho konci dosahuje zhruba čtyř procent. Krajina není okolo cesty bezprostředně vidět, jelikož cesta (či stezka) často projíždí městy, ale vzhledem k tomu, že se jede údolím, neztrácí horský podtext.

Důležitým místem na cestě je Partenen - výchozí bod stoupání na další vrchol této etapy. Bohužel se nejedná o bůhvíjak velké město a místní Spar proto bývá otevřen kapku nepravidelně (ano správně - my jsme jej našli zavřený). Ale voda se zde dá natankovat, alespoň jedna výhoda. Z Partenenu začíná jedno z našich nejdelších stoupání na desetidenní cestě 2008. Převýšení je bezmála 1000 metrů na jeden zátah, a to není málo, po kilometru a půl převýšení v nohách to už dá pocítit únavu.

Přesto se tohle stoupání jede naprosto překvapivě dobře, vede údolím, cesta se hodně točí a to my rádi Je to parádní úsek, hodně lesa, nechybí ani výhled na již pokořenou část stoupání, na okolní kopce, prostě hezký zážitek. Dojem ještě umocňuje, pokud se stoupání jede při pomalu zapadajícím slunci, což se nám povedlo (ne že bychom to chtěli tak pozdě jet, ale čas byl trošku rychlejší a my trošku pomalejší). Abych to shrnul - je to paráda. Cesta stoupá až k vysokohorské nádrži přečerpávací elektrárny v nějakých 1750 metrech. Zde na chvíli klesne sklon téměř na nulu, je to ideální místo k vydechnutí, nějaké té fotce a pak hurá nahoru. Závěrečná pasáž má asi čtyři kilometry, má vysokohorský, místy kamenitý a místy loukovitý charakter, který je trochu narušen obrovskou rourou, která vede z horní nádrže do té spodní, kolem které jsme už jeli. Přesto už nic nemůže zkazit tenhle hezký zážitek, který končí příjezdem pod vrchol a překonáním posledního "škubance". Dohromady jsem na celém čtrnáctikilometrovém stoupání z Partenenu napočítal 30 serpentin. Celkově se vyplatí jet odpoledne (před pátou), kdy už je jeho část ve stínu.

Rozhled není vůbec špatný, především směrem na Landeck jde vidět, že cesta bude klesat. Směrem opačným jsou vidět vysoké hory, které mají okolo tří tisíc metrů a v kombinaci se zapadajícím sluncem působí famózně. Sjezd za pološera už tak skvělý není, kromě první, asi pětikilometrové pasáže, je navíc dost mírný a je třeba trošku si šlápnout. Cesta celou dobu vede údolím okolo řeky Paznaun, která se měrem k Landecku zvětšuje a je stále hlučnější. Je to sice místy trochu nuda (i když zvuk valící se vody je fajn), ale pokud nefouká vyloženě protivítr, je to skoro čtyřicet sedm kilometrů zadarmo. Navíc i s naloženými koly jsme tuto vzdálenost zmákli za hodinu a půl, což bylo tak akorát, aby nás to totálně neotrávilo. Dojezd za tmy do Landecku po 140 kilometrech a více než dvou a půl kilometrech převýšení už sice moc o kráse nebyl, ale tato etapa rozhodně dokázala, že i s nákladem se dají jezdit vysoká sedla. Nevýhodou Bilerhöhe je, že na straně Landecku není žádný kemp, až právě ve zmíněném městě.

Pokračování na Landeck - Imst - Oetz - Sölden >>

Zpět na << Imst - Hahntennjoch - Elmen - Holzgau - Warth - Hochtannbergpass - Au