Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||
Najeté kilometry | 45 | Doba jízdy | 2:30 | Průměrná rychlost | 18 |
Tento výlet začíná v Bělé pod Pradědem, což je městečko kousek od Jeseníku. V červnu roku 2010 jsme zde strávili příjemných pár dní a jednou z činností byla právě cyklistika. V den, kdy ostatní od kola trochu odpočívali, jsem se rozhodl vyšlápnout si sám z Bělé na Červenohorské sedlo a eventuálně tento výlet malinko prodloužit.
Bělá pod Pradědem leží v mírném kopci, čili hned od prvního šlápnutí je jasné, že to samo nepojede. První úsek stoupání je velmi mírný, za místem, kde se rozděluje cesta na Kouty nad Desnou a Vrbno pod Pradědem už je to o poznání prudší. Cesta se jen zvolna vlní, první pořádná serpentina přijde asi za necelé dva kilometry ve Filipovicích. Odsud už má stoupání horský charakter a cesta se lehce noří do lesa - ovšem vede širokým průsekem, takže je pořád nač koukat. Údolí se uzavírá postupně a cesta se tak elegantně šplhá po svahu nahoru, delší rovinky vždy zakončí široká serpentina. Celkově se tohle stoupání jede velice dobře, sklon výrazněji nepřesahuje 5%. Cesta je po dvouleté rekonstrukci (dokončeno 2009) výrazně rozšířená a provoz o víkendu není nijak hustý, čili je to příjemný zážitek.
Na vrcholu Červenohorského sedla je dost možností se odměnit pohledem na horské panorama a také je zde dost možností, kam na horském kole pokračovat. Náročnější variantou je cesta na Švýcárnu, což je asi 8 kilometrů vzdálená horská chata. První čtyři kilometry nejsou nijak smrtící, je to tak akorát na důkladné zahřátí. Ani terén není nijak komplikovaný, víceméně se jede po šotolině. Ta zásadní pasáž přijde za půlkilometrovým klesáním, odsud už se stoupá dost prudce nahoru - v některých místech je sklon určitě přes 10%. Nejtechničtější je úsek asi kilometr a půl před Švýcárnou - prudký sklon a kamenitý povrch Vás donutí si trochu hrábnout do rezervoáru sil Ale stojí to za to, za tímto kopcem už je jen mírný sjezd a dojezd po rovině k chatě Švýcárna. Odsud je opět krásný pohled, především na nedaleký Praděd.
Ze Švýcárny je možné ve stejném duchu pokračovat na Praděd (ale cesta pak přejde na asfalt), nebo se vrátit na sedlo a odtamtud vyzkoušet ještě další cestu - což byl můj případ. Sjezd na sedlo je v některých místech techničtější, ale kromě nejprudšího úseku plného kamení, je cesta s trochou opatrnosti sjízdná v pohodě. Během 15 - 20 minut už člověk stojí zpět pod chatami na Červenohorském sedle :)
Zajímavoua alternativou ke sjezdu po asfalce do Bělé pod Pradědem je spojnice se sedlem Videlský kříž. Ta se v podstatě obtáčí okolo dvou hor - Velký a Malý klín. Velká část tohoto úseku vede po asfaltě, cca 40% je po zpevněné cestě. S trochou umu je to bez problémů sjízdné. Cesta nabídne především hezký výhled na úbočí Červenohorského sedla a klikatící se silnici z Bělé. Je to taková ryze přírodní vyjížďka, nepotkal jsem snad víc než tři cyklisty (o víkendu to asi bude o něco horší), cesta vede lesem a k mému překvapení v jednom místě i slušně stoupá až k nejvyššímu bodu - Vysokým vodopádům (necelých 1200 m.n.m.). V tomto bodě začíná už jen klesání, dokonce přijde i pár serpentin a pak dlouhá pasáž hustým lesem až na sedlo Videlský kříž (přes něj vede i < a href="./cesty_cr.php?id=24">další výlet). Zde se naskýtá hezká možnost, jak pokračovat dále terénem na Rejvíz (v opačném směru je to popsáno zde).
Nejsnazší variantou je vydat se po asfaltce dolů do Bělé a pořádně si užít sjezd - pozor na několik serpentin :) Sjezd by se dal rozdělit na dvě části - ta vrchní je prudší (cca. 7%), spodní vedoucí okolo říčky už je výrazně mírnější a vyžaduje opět zapojit nohy. Celkově je tento výlet středně náročný - cyklista si trochu mákne, necyklista se místy dost projde. I tak ho můžu všem jen a jen doporučit