Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||
Najeté kilometry | 53,8 | Doba jízdy | 2:50 | Průměrná rychlost | 19 |
Rok 2010 byl bohatý na cyklistické zážitky a dovolené v horách. Po čtyřdenní přípravce na Slovensku kousek pod Roháčema (viz zde) přišla další příležitost jak na horském kole sjezdit část Jeseníků. Touto příležitostí byla skvělá několikadenní akce na chatě v Bělé pod Pradědem, kde bylo asi deset lidí a všichni si s sebou vzali k mé bezmezné radosti kola Upřímně si myslím, že se tahle akce vyvedla a troufám si říct, že to není jen můj názor...
Ale zpět ke kolu a k výletu na Rejvíz a Videlský kříž. Tenhle výlet vznik víceméně spontánně, aniž bychom někdo přesně věděli, do čeho jdeme. Mírným sjezdem jsme se po hlavní cestě dostali do Jeseníku (existuje i varianta po cyklostezce, toho času ovšem trochu rozkopané), odkud naše cesta pokračovala přes most směrem na Rejvíz. Cesta víceméně pohodově stoupala okolo Vrchovištního potoka, ovšem asi po dvou kilometrech nejmenovanou osobu napadlo najet na cyklostezku. Jak je vidět na profilu níže, to byl zásadní zlom, cesta začala stoupat hned za potokem asi s 15% sklonem, po kilometru se zanořila do lesa a asfalt přešel plynule v šotolinu až lesní cestu. Tahle pasáž je s přehledem z celého výletu nejtěžší a dá zabrat i zkušenějším cyklistům. Ovšem po dosažení nadmořské výšky zhruba 800 metrů nad mořem už pokračuje jen po hřebeni a příjemně stoupá i klesá a pomalu se lesem blíží k Rejvízu. Před asi kilometr dlouhým sjezdem dokonce opět přejde v asfaltku a dovede nás pod Rejvíz. Vzhledem k tomu, že na Rejvízu je známá chata, stojí za to vyšlápnout si mírné stoupání a stavit se tam minimálně na čaj.
Druhá část cesty nás dovede kousek do přírodní rezervace okolo Rejvízu a mírně klesá směrem na Drakov, což je zase jiná trasa, která se dá začlenit do zajímavého okruhu - stručný popis zde. Asi po dvou kilometrech lesního klesání se objeví odbočka vpravo na navazující cyklostezku 6074, která stoupá okolo Černé Opavy. Sklon je velmi příjemný, ve srovnáni se stojkou na Rejvíz to je projížďka. Výborné je, že asfalt pořád pokračuje a až na výjimky se udrží po celou cestu. Zajímavým místem ve stoupání a zároveň záminkou k oddechu je Ruský hřbitov z války na místě pracovního tábora. Další příležitost trochu vydechnout je ve výšce přes 1050 metrů, což je nejvyšší bod. Odsud už se nabídne občas i výhled
Třetí část cesty je opět hřebenová, zde se asfalt na pár kilometrů ztrácí, čili je to pravá cykloturistika s bahnem a vším co k ní patří. V této části čeká spousta krátkých stoupání, dvě z nich jsou trošku delší - to první končí na rozcestí se zvláštním názvem Kristovo loučení (kousek odsud se opět vrací asfalt) a druhé končí nad sedlem Videlský kříž. Právě nad sedlem se na hřebeni otevře výhled na část Hrubého Jeseníku - z vlastní zkušenosti můžu říct, že to je při západu slunce krásný zážitek.
Poslední část výletu je pro ty, co mají rádi sjezd. Po sedlo Videlský kříž je to sjezd v terénu, který malinko prověří techniku a pak následuje kus po hlavní cestě vedoucí do Bělé pod Pradědem (a dále do Jeseníku), kde se zase dá dosáhnout zajímavého rychlostního průměru. Tenhle výlet doporučuju jako záležitost na odpoledne (nikoliv pozdní), je to příjemný zážitek s nezanedbatelnou sportovní příchutí v podobě skoro kilometrového převýšení. Rozhodně je to vyvážený okruh, který jsem doufám nejel naposledy.