Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||
Najeté kilometry | 102,1 | Doba jízdy | 4:23 | Průměrná rychlost | 23,24 |
Cesta začíná opět ve Vrchlabí a stoupá znovu podél Labe se stabilním sklonem až pod přehradu u Špindlerova mlýna. Pod hrází překročí cesta Labe a začně výrazně stoupat až k přehradě. a konci Špindlu je začátek stoupání na Špindlerovu boudu, což je vrchol-sedlo, které se tyčí na České poměry docela vysoko - do výšky 1200 metrů.
Stoupání na Špindlerovu boudu, které je zpoplatněno, neb leží v Národním parku (2009 - 300 Kč!), má v různých úsecích sklon něco mezi 5 a 7 procenty, žádná pasáž není příliš prudká, ale ani příliš odpočinková. Jak už bylo popsáno v předchozím článku, jedná se o hezké a v rámci možností pohodové stoupání.
Za vrcholem následuje prudké klesání na Polskou stranu po úzké a zvlněné silnici plné zajímavých děr (trefit nějakou na silničním kole ve vyšší rychlosti znamená let vzduchem kamsi do lesa). Cesta brutálním závěrem dospěje ke křižovatce, kde se nabízí 2 možnosti - jet do Borowice a pak směrem na Karpacz - opět viz předchozí článek. My jsme si protentokráz zvolili cestu přímo dolů směrem na Szklarskou Porebu. Asfalt se zlepšil, takže to byla zajímavá příležitost jak trochu zrychlit, vzhledem k tomu, že cesta nadále klesala se slušným sklonem. Kus cesty v tomto úseku vede lesem a klesání se zastaví prakticky až po nějakých osmi kilometrech ve vesnici jménem Zalchemie.
A protože cílem je Szklarska Poreba, která leží o dobrých 300 metrů výše, nezbývá než začít postupně pomalu ale jistě stoupat. Následujících osm kilometrů je jen velmi mírně do kopce, což se ovšem změní při napojení na hlavní cestu směrem na Harrachov. Na křižovatce je ideální místo pro poauzu, jelikož následujících asi šestnáct kilometrů moc odpočinkových pasáží nenabízí. Cesta vytrvale a neúprosně stoupá lesem kolem řeky až do Szklarske Poreby, což je město, které je turisticky slušně vytížené. O víkendech a svátcích jsou zde za pěkného počasí doslova davy lidí, často vstupují kolům do cesty a celkově se motají všude možně. Za městem se cesta naštěstí ponoří do řidšího lesa a dále vytrvale zhruba pět kilometrů stoupá. Ve srovnání s jinými sedly je to ale stoupání přijatelně prudké. Na jeho konci čeká po pravé straně výhled trochu připomínající výhled z cesty na sedlo Malý Šturec (viz Malá Fatra). Po absolvování závěrečného krátkého sjezdu a následujícího kopečku už následuje vrchol Novosvětského průsmyku, kde zároveň začíná přehledný a rovný sjezd zpátky do ČR.
Sjezd míří do známého střediska Harrachov, kde se lehce zaklikatí a pak opět téměř přímkovitě míří podél řeky Mumlavy k soutoku s Jizerou. Tenhle úsek není o šlapání, jede se tak akorát přes 50 km/h a kolo si tuhle rychlost drží. Ošidná je jen odbočka na Tanvald (omylem jsme sem asi 2 km zajeli), ta vede slušně do kopce a vzdaluje se od Vrchlabí. Stoupání na Tanvald přes Kořenov bylo sice hezké, ale po dvou kilometrech jsme usoudili, že nemáme jet do kopce a vrátili se zpět na správnou cestu okolo Jizery. Od křižovatky (soutoku s Mumlavou) už Jizera (a tím pádem i cesta) neklesá tak prudce, ale pořád vede zalesněným údolím a jede se tady velmi dobře (obzvlášť když není třeba moc šlapat).
Klesání se zastaví prakticky až u Jilemnice - v Hrabačově. Odtud trasa pokračuje po hlavní silnici směrem na Vrchlabí, opět pokud možno za nákupem něčeho k večeři do Billy Krkonošská čtyřdenní pouť se nám v roce 2009 maximálně vydařila (počasí bylo kromě 4.dne famózní) a nám nezbylo než plánovat další trasy, třeba tu do Dolomit