Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||||
Najeté kilometry | 92 | Doba jízdy | 4:00 | Průměrná rychlost | 23 | Převýšení | 1300 m |
Přestože o akci Bílý kámen jsem už několikrát slyšel, až jejího 19.ročníku jsem se zúčastnil osobně Nutno říct, že je to akce poměrně masová (v r.2012 4844 návštěvníků), ale vzhledem k velikosti území, na kterém se návštěvnívi pohybují, je to v pohodě.
Akce Bílý kámen nebo také zkráceně "Kámen" je mezi vyznavači cyklistiky a pěší turistiky velmi dobře známá, jelikož umožňuje jednou (nově 2x) ročně vstup a vjezd veřejnosti do jinak nedostupného Vojenského újezdu Libavá. Pro vjezd je nutno se zaregistrovat a zaplatit registrační poplatek (v r.2012 30 Kč), následně pak projet jedním z kontrolních míst - vstupů do Vojenského újezdu. Trasu si každý účastník volí sám, samozřejmě pouze po povolených komunikacích - každý má k dispozici mapu. Doporučené kolo je určitě MTB.
Nejvíce vytíženým vstupem do újezdu je ten u obce Mrsklesy, kam se sjíždí účastníci od Olomouce - což jsme v podstatě byli i my. Silnice hned v Mrsklesích začíná táhle stoupat ke kontrolnímu bodu, kde pak přidá na sklonu a zhruba pět kilometrů jej udrží (časový rekord je údajně okolo 12 minut - doporučuju zkusit :)). Silnice stoupá lesem, jen lehce se klikatí a v závěru nabídne i několik výhledů na malebnou krajinu Oderských vrchů. Stoupání je dost výživné, ale jakmile se člověk dostane nahoru, je víceméně vyhráno - tak velké převýšení už cestou není, i když rovinatým výletem bych to rozhodně také nenazval.
Z rozcestí u Bílého kamene, kde končí výše zmíněné stoupání, je několik možností další cesty. My jsme si vybrali tu směrem na Strážisko a pak k prameni řeky Odry (jako rodilý Ostravák jsem chtěl vyždycky vědět, kde to je:)), odkud jsme pokračovali až do Kozlova na státní silnici. Z Kozlova do Potštátu přes Zelený kříž (další vstupní místo) se jedná v podstatě o silniční výlet, ještě ke všemu odpočinkový (silnice klesá asi 150 výškových metrů až ke křižovatce v Potštátě). Nedaleko Potštátu je další vstup do Vojenského újezdu v Kovářově a tedy další příležitost vystoupat zpět do Oderských vrchů a trochu si užít téměř netknuté přírody. Hřebenovka okolo Barnovského kopce nabízí další pohledy do malebné krajiny a opravdu stojí za to si sem vyjet.
Silnice (resp. to, co z ní zbylo) pak pokračuje perfektním sjezdem (pozor na makadamovou pasáž - může překvapit) až k Novým Oldřůvkám, což je kromě Mrsklesů nejnižší bod trasy po újezdu. Z toho vyplývá, že cestou zpět do Vojenského újezdu je nezbytné vyšlapat další kopec se 150 metrovým převýšením po docela těžkém povrchu bývalé asfaltky. Nicméně pořád je to snazší, než jet z opačné strany - ve sjezdu jsme zaznamenali úsek alespoň s 10% sklonem Za kopcem se stará silnice napojí na státní silnici, nicméně povrch se zlepší jen o malinko - mnou přímo zbožňované dlažební kostky v podstatě vydrží na silnici až k Městu Libavá. Když si k tomu domyslím i dvě stoupání a trochu větru, není to zadarmo. Město Libavá je sice dalším ze vstupů do Vojenského újezdu, nicméně z časových důvodů (vyrazili jsme ve 13.00 a prostor se uzavírá v 16.00), jsme se rozhodli pro civilní variantu a pokračování do Domašova nad Bystřicí.
Silnice do Domašova je trošku nahoru a dolů, nicméně na trase je ještě jedno parádní stoupání lesem až pod kopec jménem Hraničný. Nadmořská výška okolo 600 metrů je udržitelná ještě pár kilometrů až k Jívové, odkud se sjíždí krásných pět kilometrů až do Dolan - rázem je výška okolo 250 metrů a je jasné, že se blíží Hanácká rovina a Olomouc. Dojezd do Olomouce okolo Svatého kopečku má své kouzlo, cyklistickou výzvu už sice nepředstavuje, ale to je fajn, protože se během těch asi 15 km dají absolvované kopce příjemně "vyjet".
Celkově lze účast na této akci jen doporučit. Projížďka nádhernou krajinou navíc téměř bez aut, to není úplně bežný zážitek. Přestože jsme najeli okolo 80 km přes újezd nebo v těsné blízkosti, ještě zbylo pár tras pro příští návštěvu...