Cyklovýlety - Slovensko 2002

Cyklovýlety v roce 2002

Slovensko

Tatranská Štrba - Štrbské Pleso - St.Smokovec - Poprad - Chminianska Nová Ves

Parametry trasy
Najeté kilometry	112,06	Doba jízdy	4:13:09	Průměrná rychlost	26,7

Tato etapa nás zavede na nejvyšší bod cesty přes celé Slovensko. Začátek je nejnáročnější částí cesty, hned se stoupá z 870 metrů nad mořem až na úroveň 1355 m.n.m. Celé stoupání má více než osm kilometrů a překonává převýšení necelého půlkilometru. Z toho vychází průměrný sklon zhruba šest procent, což je tak akorát, aby se člověk nezničil. Cesta vede povětšinou lesem, dvakrát se setkává s ozubnicovou dráhou vedoucí z Tatranské Štrby. Krajinka je malebná, skutečně stojí za to si cestu prodloužit místo jízdy do Popradu po hlavní cestě. Stoupání se jede dobře, protože má konstantní a myslím přijatelný sklon, byli jsme příjemně překvapeni, jak rychle jsme jej zvládli (lehce více než půlhodinu). Na Štrbském Plese se vyplatí dát si pauzu, obejít si jezero a kochat se nádhernými pohledy na okolní velikány. Přestože jsou Vysoké Tatry výrazně nižší než Alpy, působí na mě stejně drsně :)

Po obhlídce Štrbského Plesa je načase se přesunout dále, směrem na Starý Smokovec. Cesta klesne zhruba o dvěstě metrů a vede okolo Tatranské železnice opět velmi malebnou krajinou (nám to trochu kazilo počasí, protože tady nahoře bylo zataženo a navíc mám v živé paměti Svobiho pád na šikmých mokrých kolejích na jednom z četných přejezdů). Cesta vede v nadmořské výšce okolo tisíce metrů, občas je třeba trochu vystoupat, jsou to takové vlnky. My se ve Starém Smokovci rozloučíme s Tatranskou železnicí a následuje skvělý rovný sjezd do Popradu, který je průsekem vidět už shora. Sjezd není moc prudký, ale díky tomu, že je rovný a přehledný, dá se tady jet dost rychle. Svob si sjezdu rozhodně neužil jako já, protože měl obuty nějaké nevhodné pláště, které mu špatně seděly + neplechu dělaly také jeho vysoké ráfky.

Z Popradu pak vede cesta směrem na Levoču (tam Svobi měnil pláště). V podstatě je to kromě kopce u Spišského Štvrtka mírný sjezdík, takže pokud nefouká protivítr, tahle část cesty dost odsýpá. Z Levoči mírné klesání pokračuje až ke Spišskému Podhradí, odkud se nabízí hezký pohled na Spišský hrad. Za Spišským podhradím je parkoviště s termálním pramenem, což je příjemné místo pro přestávku před výstupem na další vrchol po cestě - sedlo Branisko. Kdysi velmi obávané serpentiny řidičů už dnes nejsou tak kritickým místem, jelikož pod sedlem nyní vede téměř pětikilometrový dálniční tunel. Stoupání má zhruba čtyři kilometry, převýšení je třista metrů a nejvyšší bod je ve výšce 750 metrů. Značka sice udává maximální sklon až osmnáct procent, ale spíše je to takový strašák. Pravdou je, že ze začátku je stoupání hodně drsné, pak už se pohybuje v rozmezí cca sedm až deset procent, vrcholová pasáž je ještě mírnější. I tak to ale zadarmo není. Tohle sedlo jsme vyjeli za necelých dvacet minut (po sto kilometrech jízdy to ujde). Sjezd z Braniska není tak serpentinovitý jako strana, kterou jsme vyjeli nahoru, takže se taky dá sjet rychle. Do Chminianské Nové Vsi už po cestě není žádný kopec, jen se mírně sjíždí. Po pravé straně kousek za městečkem je kemp, kde jsme přespali...

Pokračování na Chminianska Nová Ves - Hanušovice - Vranov nad Topľou - Dobrá >>

Zpět na << Turiec - Ružomberok - Liptovský Hrádok - Tatranská Štrba