Cyklovýlety - Slovensko 2002

Cyklovýlety v roce 2002

Slovensko

Dobrá - Košice - Jasov - Krásnohorske Podhradie

Parametry trasy
Najeté kilometry	168,37	Doba jízdy	7:01:50	Průměrná rychlost	23,9

Tato etapa je jednoznačně nejtežší na celé cestě. Je dlouhá a zároveň má nezanedbatelné převýšení, já bych to hádal určitě přes kilometr a půl, možná i více, protože do toho počítám jen tři největší kopce. Bohužel jsme netušili, že to bude až taková dřina, takže jsme vyjeli z kempu v relativní pohodě a klídku. Cesta z Dobré trošku stoupá nad přehradu, okolo které se vlní a pak už následuje sjezd do Vranova (což je nějakých 130 metrů nad mořem). Pokud mě paměť neklame, jeli jsme pak dvacet kilometrů po absolutní rovině do Hriadek (111 m.n.m.), což byla proti větru pěkná otrava. Z Hriadků už je to ale jiné kafe, protože je třeba cestou na Košice přejet Dargovský průsmyk. Ten je znám především bitvou za druhé světové války, kterou připomíná nahoře stojící tank. Co se stoupání týče, tak to překonává zhruba čtyři sta metrů převýšení. Pravé stoupání začíná v Dargově a má necelých pět kilometrů. Vzhledem k tomu, že se jede po docela frekventované cestě, není se třeba obávat, že by to bylo nějak prudké. Sklon je tak okolo pěti procent a jde to docela dobře, pokud odmyslíme ten provoz. Z Dargovského sedla (dali jsme si tam krátkou pauzu) pak následuje sjezd až skoro do Košic. Před nimi však číhá další kopeček, po jehož překonání už jen následuje vjezd do města.

V Košicích se vyplatí nakoupit něco na cestu, protože do Podhradí to je ještě okolo sta kilometrů a nejede se zrovna bohatým krajem. Nám bylo výbornou vzpruhou Košické Tesco a zdejší poněkud vodnaté grilované kuře Potom jsme se trochu zamotali na obchvatech, docela jsme se pobavili, když jsme museli vyjet vcelku drsný kopec, než jsme se dostali z města ven. Cesta z Košic pokračuje chudým krajem do Jasova. Okolo cesty lze často vidět ghetta, kde bydlí lidi doslova na hromadách odpadků v chatrčích slátaných z čehokoliv co bylo po ruce. Tyto scenérie nás kromě pěkné krajiny Slovenského ráje provázely téměř celý zbytek dne. Zatímco do Jasova cesta vede víceméně po rovině nebo jen mírně do kopce, od Medzevu začnou kopce, které už nepřestanou. Je třeba vyjet Štósske sedlo (798 m.n.m.), což není zadarmo, ale není to to nejhorší. Následující sjezd s krásným výhledem na Smolník ale povzbudí.

Tahle část cesty v nás zanechala hluboký dojem, protože krajina byla skutečně parádní a atmosféra byla jedinečná. Takhle nějak si představuju zapomenutý kraj. Když jsme za Smolníkem začali zase stoupat, musím říct, že sil už jsme měli málo. Hodně nám ten den fučel vítr, plus těch pár kopců nám dalo co proto ado toho byl na cestě hnusný drsný a polátaný asfalt. Cesta stoupala ze Smolníka nesmiřitelně okolo stejnojmenného potoka a nám nezbylo než se snažit. V Úhorné jsme odpadli, museli jsme do jediné místní hospody pro pití a tatranky, což nám zachránilo kůži. Hrozně dlouho jsme totiž nepotkali žádný obchod a do toho bylo okolo osmé večer a nás pořád čekalo více jak 250 metrů převýšení. Tohle byla ta nejhorší část, takhle prudké serpentiny jsem snad nejel. Na vnitřním obvodu byly tak prudké, že jsme to skoro neutáhli, vážně hnus. Naštěstí jich bylo jen pár, i tak ale ty tři kilometry s průměrným sklonem 10% byly pekelné. Nahoře jsme byli vyždímaní jako jen párkrát za těch osm let (2008), co tyhle cesty podnikáme. Sjezd z Úhornianskeho sedla (999 m.n.m.) byl taky pekelný, hrozně klikaty a navíc po hrozném asfaltu a skoro ve tmě. Do kempu v Krásnohorském Podhradí jsme dojeli jen setrvačností. No, trochu jsme to podcenili

Pokračování na Krásnohorske Podhradie - Dobšiná - Telgárt - Polomka - Brezno - Tále >>

Zpět na << Chminianska Nová Ves - Hanušovice - Vranov nad Topľou - Dobrá (Domaša)