Cyklovýlety - články, zajímavosti

24h "Těžká pohoda" Liberec 2010

Prolog

Nápad jet na moji druhou "čtyřiadvácu" vznikl někdy 31.12.2009 v Olomouci při Silvestrovské akci, které se účastnil tým instruktorů ze sportcentra sport4you. Jedním z nich je i Káťa, která v daný den na můj bláznivý nápad přistoupila. Zařadila se tak k několika málo holkám, které jsme pak na závodech potkali. No, nemyslím si, že by se nenašly chvíle, kdy by svého rozhodnutí litovala, ale byla dostatečně drsná na to, aby svému slibu dostála a do Liberce 11.6.2010 společně se mnou vyjela. Cesta autem nám trvala z Přerova (resp. Olomouce) déle, protože jsme ještě nakoupili, ale okolo 23.00 jsme byli v dějišti závodu, v lyžařském areálu Vesec. Následující necelé 2 dny pak stály za to

Začátek závodu

Závod v Liberci byl v roce 2010 vyhlášen mistrovstvím ČR, podobně jako tomu bylo v roce 2009 v Bystřičce, na to, že to byl opět náš první společný pokus stejně jako předtím s Petrem, byla to odvaha:) Ale naším hlavním cílem zdaleka nebylo zvítězit v kategorii, takže vlastně zas až o takovou odvahu nešlo. Chtěli jsme především dojet do cíle vcelku, nezničit kola ani sebe, jakýkoliv další výsledek už byl bonus navíc.

Start závodu byl za nádherného letního počasí s teplotou okolo 30 stupňů, všechno nasvědčovalo tomu, že to bude skutečně "Těžká pohoda", jak zní oficiální přídomek závodu. Jako první nás čekal start systémem Le Mans, čili běh k připraveným kolům. V cestě nám stál kopec, který jsme museli vyběhnout a zase seběhnout a malou oklikou se dostat k prostoru startu. Nabádán organizátory, tuto část jsem si užil a nijak nespěchal, stálo to za to. V roce 2011 startovací ceremonii přenechávám své týmové kolegyni, protože tahle část závodu je fakt super a stojí za to

Po oficiálním startu už se závodníci vydávali na kolech na trať. Někdo za to vzal hned ze začátku, ale to nebyl můj případ, jelikož jsem trať neznal a první kolo jsem stejně jako v Bystřičce věnoval seznamování s tratí. Druhé kolo už bylo v mém podání rychlejší o pár vteřin. Kvalita trati docela ušla, což se později začalo měnit, takže tahle kola patřila k mým nejrychlejším. S Káťou jsme zvolili stejnou taktiku, na začátek taky dvě kola - opět rychle zajeté i přes neznalost trati.

Trať

Na jedné straně musím uznat, že trať byla skvělá a pestrá, na druhé straně je třeba říct, že ve dvou sjezdech šlo za mokra a za tmy občas o zdraví. Trať byla náročná, jak je vidět z profilu vlevo. Celkové převýšení bylo cca 250 metrů, což na trati dlouhé 12,6 kilometrů není zrovna nejmíň. Hned za startem čekalo lehčí stoupání, pak přejezd přes most, na kterém byly nasypány piliny (nezdá se to, ale po desáté už to šlo trošku ztuha) a za ním takový "zub", který ve mně budil respekt, ale dal se sjet s trochou koncentrace v pohodě. Pak následoval krátký ale rychlý sjezd po asfaltu a nájezd ve vyšší rychlosti zpět do terénu, přes krátkou louku do lesního stoupání. Jelikož celý květen 2010 propršel, bylo v lese mokro a bahno a tohle už tak prudké stoupání se postupně stávalo nesjízdným pro většinu lidí. Nakonec už se nenašel nikdo, kdo by jej nešel pěšky. Jednalo se asi o půlkilometrový úsek do prudkého kopce, za ním pak opět krátký sjezd, asfaltový úsek, krátké stoupání a pak jeden velmi technický sjezd. Tady jsem sice nikdy nespadl, ale bylo to párkrát dost na hraně.

Za tímhle technickým kouskem byl sjezd k brodu (= mokré tretry hned od prvního kola) a pak už následovalo jen 4 km dlouhé stoupání až do Rádlova. Terénní část byla dost obtížná, závěrečný kilometr a půl byl po asfaltu, což mi hodně vyhovovalo (na asfaltové části jsem za celý závod předjel desítky borců a byl předjet jen několika Pak nastoupil opět terén a 4 km dlouhý sjezd přerušovaný jen občasnými krátkými stoupáními. Na osmém kilometru byl opět hodně technický a nebezpečný prudký sjezd, pár lidí si zde "lehlo", dost lidí taky chodilo pěšky po straně. Dalo se zde pár vteřin získat, ale stejných pár vteřin také stačilo k ukončení závodu s rozbitým čumákem. Jezdili jsme proto opatrně, cíl byl jasný - dokončit.

Za devátým kilometrem byla další technická pasáž, které jsem přezdíval bahenní lázeň. Bylo to sice po rovině, ale člověk si tu zamakal jako do prudkého kopce. Tento stometrový úsek byl jedna velká kaluž plná bahna, ze které všichni vyjeli s kompletně špinavým kolem a hrkajícími převody. Naštěstí pak přišel kousek po asfaltu, navíc z poloviny ve sjezdu, takže se bahno trochu oklepalo. Cíl už byl v této chvíli zhruba dva kilometry vzdálený, ještě ale stál v cestě jeden kopec, který dokonale prověřil, kolik síly zbylo závodníkům po projetí skoro celého okruhu. Z vrcholu stoupání byl hezký pohled na "základnu", na který ale nebylo moc času, protože sjezd po louce vyžadoval pozornost. Před cílem okruhu bylo třeba ještě překonat poslední kopec a mírným sjezdem hurá na střídání.

Průběh závodu

První dvě kola byla testovací, pak jsme trochu upravili taktiku. Já jsem si dal kola tři a Káťa dvě, což oběma silově i časově vyhovovalo. Největší respekt jsme oba měli ve sjezdech, kde nás dost lidí předjelo, ale s tím jsme počítali. Naše síla se ukázala v závodě v jiných chvílích. První moment byl v mém sedmém okruhu, kdy hned po nálezdu do něj začalo lít a vydrželo to po celý okruh. Taková jarní osvěžující bouřka, za kterou se přihnalo ochlazení. Osmý okruh už byl jenom v bahně, službu vypověděla polovina řazení a chtělo to trochu vúle Ještě silnější vůli ale předvedla Káťa hned při dalším střídání, protože se jí vrátilo nachlazení a i díky Věrušce se z toho dostala a na trať nastoupila. Od této chvíle byla trať jen o tom, jak se důkladně zablátit a kde všude z kola slézt a šetřit síly chůzí. Pak nastoupily noční okruhy. Já jsem si dal dva, Káťa jeden a pak jsme neplánovaně spali až do 4 hodin do rána (příště mě vzbuďte :)) I přesto jsme noc uzavřeli na 4. místě ze 6 možných a pak už jen stahovali ztrátu na bronz. To se nám bohužel díky velkému rozdílu nepovedlo, ale povedlo se nám zrychlovat a oba jsme měli hezký čas v posledním střídání, které jednak díky naší vůli a jednak díky lepší trati patřilo k našim nejrychlejším. Obzvláště Káťa zrychlila a umožnila mi zajet ještě na závěr 2 kola a ukončit tak závod v čase 11:58:14 (nejzazší termín pro započítání dalšího kola byl ve 12.00).

Společně jsme celkem najezdili 300 kilometrů, 25 okruhů a nastoupali více než 6000 výškových metrů. Je to hodně dobrý výkon, který kromě fyzičky vyžadoval i kus vůle, protože více než 16 hodin jsme jezdili po trati, která místy trať ani nepřipomínala. Nemluvě o ochlazení... Celkově jsme skončili na 64.místě z 250 přihlášených jednotlivců, dvojic, ale i čtveřic a šestic! V kategorii jsme skončili 4. ze 6 dvojic a pokud bychom jeli za muže, dosáhneme na 14. místo ze 42 přihlášených. Detail výsledků ZDE

Velkou zásluhu na tom, že jsme závod dojeli měl především náš podpůrný tým ,bez kterého bychom se neobešli - naši partneři Roman (skvělý servis kol) a Hanka (psychická a stravovací podpora, ubytovací servis), naše šéfová ze sportovního centra sport4you Verča (výživa Nutrend, psychická a stravovací podpora) a Věruška (autorka fotek, lékárnice a naše psychická "motivace" s využitím prvků ironie a sarkasmu Všem chci moc poděkovat a doufám že i v roce 2011 si uděláme v Liberci "Těžkou pohodu" !

Pokračování na 24h Bystřička 2010 >>

Zpět na << Atlas Adventure 2010 - extrémní závod dvojic

Další akce

Olomoucký půlmaraton 2015
Salzkammergut Trophy 2015
Pražský půlmaraton 2015
Slovakman 2014
Atlas adventure 2014
Salzkammergut Trophy 2014
Maraton Praha 2014
Salzkammerguttrophy 2013
Půlmaraton Brno 2013
Pražský půlmaraton 2013
Salzkammergut Trophy 2012
Valašská 24h Bystřička 2012
Atlas adventure - rok 2012
Jihlavská 24h - rok 2012
Valašská 24h Bystřička 2011
24h Těžká pohoda Liberec 2011
Atlas Adventure 2011
Pražský půlmaraton 2.4.2011
Valašská 24 - Bystřička 26.6. - 27.6.2010
Atlas Adventure 2010
Rusavská padesátka 2009
24h Bystřička 26.6.2009 - 27.6.2009