Cyklovýlety - články, zajímavosti

Web nejen o cyklistice

  

Salzkammergut Trophy 2014

Úvod

Salz, jak tomuto závodu zkráceně říkám, pro mě začíná mít zvláštní příchuť a tak nějak asi do sezony prostě začíná patřit. Jakkoliv na to vždy nadávám a říkám si, že už na to kašlu, znovu se k tomuto závodu vracím. Stalo se tak i v roce 2014, což byl můj třetí ročník. A asi to dám i v roce 2015, jestli se ještě nerozmyslím...

Předzávodní den

Odjezd byl jako vždy ve čtvrtek, tentokrát okořeněn poruchou auta a pozdním odjezdem. To způsobilo, že jsme na místo dorazili v podstatě až v pátek, konkrétně lehce po jedné v noci. Nabit pozitivní energií, kterou mi dala veselá situace se zablouděním a jízda v dešti, jsem s naší partičkou ve složení Jarda, Markét a má nejdražší postavil stan a prakticky ihned usnul.

V pátek jsem se věnoval jako už tradičně servisu kola, tentokrát ale nešlo o žádné lehčí doladění - rovnou jsem si dovezl novou vidli, na louce ji s Jardou řezal, po městě sháněl ježka a tak. Pár zbytečných komponentů jako třeba řetěz, bowden a řadicí lanko mi dodal Petryk, který jel krátkou trať a narozdíl ode mě si vozí připravené kolo i vybavení. Malinko mě omlouvá naprosto psycho pracovní program, ale to je taky vlastně blbost - příště se musím sakra nachystat!!! A hlavně musím Petrykovi ty věci koupit, po dvou měsících (článek píšu 2/9/2014) jsem mu nic ještě nevrátil. No, ale zpět k tomu předzávodnímu dni. Kromě toho, že jsme prošmejdili Expo, nakoupili pár věcí (třeba rukavice, které jsem nechal doma :)), tak jsem už stihl vlastně opravit jen to kolo, vyměnit pláště a tak. No a taky pršelo třeba - jaké překvapení, tam snad lije denně...

Start

... a v noci taky lilo. Dokonce půl hodinky před tím, než jsem vylezl ze stanu, tak lilo taky. Jak jsem byl z deště nervózní, vstal jsem v půl čtvrté, poslouchal slábnoucí bubnování kapek a přemýšlel, že se na to vykašlu. Byl jsem rozhodnutý nestartovat, pokud bude lít. Takže jsem ve čtyři vylezl před stan a deset minut filosofoval co by kdyby. No a nakonec jsem se odhodlal převléct a fičet s naší skupinkou na start. Z přihlášených asi 750 lidí (doufám se toto číslo zastaví, protože už začíná být na trati dost husto) ranní rozjímání nezvládlo více než 100 a vzdali to ještě před startem. Jak jsem jim záviděl...

No, zbylých asi 630 jedinců se na trať dlouhou 211 km s více než 7000 metry převýšení vydalo hezky za mokra, ale bez deště. Bylo jasné, že to bude krásný zážitek, střídavě lilo několik dní, takže v lese jsme všichni čekali sucho a teplo :)

Trať

Trať už začínám po dvou ročnících docela znát, ale to nic nemění na tom, že mi lehčí furt jaksi nepřipadá. Letos to byl dost brutus, všude to mokro, pořád dost lidí a já si navíc do kopce se skoro kilometrovým převýšením nevzal pití. Pod Hütteneckalm jsem byl za občerstvovačku mimořádně rád. Ale jelo se mi dobře, sjezd byl mimořádně mokrý a bahnitý, ale můj plášť Vredestein Bull Lock, který jsem si v pátek koupil přesně za tímto účelem (šířka 2,35) mi obrovsky pomohl, jakkoliv jeho valivý odpor odpovídal zhruba traktorové pneumatice. Sjezd do Lauffenu a místní schody už k tomuhle zážitku patří, takže jsem se svým způsobem i těšil. Byl jsem v této pasáži nejrychlejší ze všech 3 mých účastí - nepotkal jsem se s mou skupinou podporovatelů - čímž jsem se odsoudil k jízdě s jednou rukavicí i nadále, vtipný pohled :D

Za Lauffenem se okolo řeky jelo zase zpět do Goisernu, pak na kopec Waldgraben - a zde začalo hustě pršet, padla deka a vypadalo to, že nepřestane do konce světa (tohle bylo hodně o morálce, všichni věděli, že mají před sebou tak 10h závodu). No ale jeli jsme skoro všichni dál nahoru a pak dolů technickým sjezdem k Altausee a zpět do kopce nad Blaa Alm a dolů k potoku Rettenbach. Za dalším stoupáním na Tauernkreuzung následoval těžce technický sjezd do Bad Ischlu (poprvé jsem to dal, aniž bych musel kousek sejít!!) a pak čtyřpatrový husto krutý kopec zpět na Hütteneckalm. Zde se pak opakoval sjezd přes Ewige Wand (a to už byl hnus, v jedné pasáži bahna nad kotníky - pěkně jsem se zde při chůzi natáhl) a trať se vydala na druhou stranu za řeku Traun. A pořád už čtyři hodiny v kuse lilo...

Jako další byl na neúprosném programu kopec na Chorinsky-Klause, který mi vždy trochu dodal sebevědomí, v polovině je totiž kousek odpočinku... Ale tentokrát ne, úplně jsem odešel - někde jsem se v tom bordelu a bahně zapomněl pořádně najíst a najednou jsem jel na rezervní baterky a všichni si mě hezky v tom lehkém kopci dávali. Zhruba na 120. kilometru byl poslední těžký sjezd, který já osobně hodnotím jako nejtechničtější (a už potřetí jsem to celé šel) - a zase jsem viděl lidi, co to jeli (ale taky třeba spadli, takže je to otázka, co je rozumnější).

...a už pomalu přestávalo pršet. To bylo jediné štestí, protože jsem byl dost na hraně s morálkou a silama. Naštěstí jsem se maličko dal dohromady při terénní cestě okolo řeky zpět do Goisernu, při objezdu jezera Halstätter See se to ale už nezlepšovalo, takže jsem se moc těšil po 150 km štrece na Salzberg. Po krátké rozpravě s mou skupinkou, která mi dodala trochu síly, jsem se vydal nahoru. A trpěl jsem... Asi v polovině serpentin jsem musel slézt a tlačit, což byla oproti Salzu 2013 změna a pro mě zklamání. Alespoň už svítilo slunce a začínalo se oteplovat. Postup přes louku u Salzbergu to ale neurychlilo, bahna po kotníky, pak to na asfaltu klouzalo, už jsem si začínal říkat, jestli to i pěšky vůbec vylezu :D

Ale nakonec to klaplo a po krátkém sjezdu jsem se vydal do kopce na Niedere Scheibe - na nejvyšší bod závodu. Díky bohu jsem se nahoru dostal už v lepší formě, energie se začínala vracet (už jsem pár hodin pořádně jedl a pil), takže jsem si mohl doslova užít rychlostní sjezd po šotolině ke Gosausee (nikdo mě nepředjel, hehe, konečně taky jeden sjezd, kde mi to jelo). Poslední stoupání bylo ale ještě chutné, nicméně tady jsem konečně začal zase ostatní ztrápené závodníky předjíždět a v závěrečném asi 10km asfaltovém úseku jsem do toho ještě pořádně dupal a trochu si zafinišoval. K mé velké radosti jsem si zlepšil osobní umístění o 15 příček a skončil jsem na 141. místě (dojelo nakoenc asi 390 lidí, zbytek nestihl limity kvůli těžké trati, někdo to taky v dešti nedal a odstoupil), Časově jsem se dostal 14:01:48 (i s těma podmínkama jsem byl jen o cca 25 min pomalejší), v kategorii jsem se vyhrabal na 71.místo (o 3 místa horší, než 2013).

Petryk dal kratší trať, můj respekt mu patří za start v hustém dešti, to je výraz odhodlání. Má podpůrná skupinka si zaslouží opět další velký dík za trpělivost, za servis, za umývání kola, za krmení a za neuvěřitelnou podporu. Děkuju !!! Tak třeba to v roce 2015 dám zase...

Profil závodu
Mapa závodu

Další akce

Olomoucký půlmaraton 2015
Salzkammergut Trophy 2015
Pražský půlmaraton 2015
Slovakman 2014
Atlas adventure 2014
Maraton Praha 2014
Salzkammerguttrophy 2013
Půlmaraton Brno 2013
Pražský půlmaraton 2013
Salzkammergut Trophy 2012
Valašská 24h Bystřička 2012
Atlas adventure - rok 2012
Jihlavská 24h - rok 2012
Valašská 24h Bystřička 2011
24h Těžká pohoda Liberec 2011
Atlas Adventure 2011
Pražský půlmaraton 2.4.2011
Valašská 24 - Bystřička 26.6. - 27.6.2010
24h "Těžká pohoda" Liberec 11.6. - 13.6.2010
Atlas Adventure 2010
Rusavská padesátka 2009
24h Bystřička 26.6.2009 - 27.6.2009

 
  www.cyklo-vylety.cz - administrátor: L.Poncza, spolupracovník: P.Svoboda, 2008 - 2015
Poslední aktualizace: 2016-03-05 21:53:51
Stránka zobrazena: 15286 krát.