Cyklovýlety - Švýcarsko 2007

Cyklovýlety v roce 2007

Švýcarsko

Flüelapass - Albulapass

Parametry trasy
Najeté kilometry	115,71	Doba jízdy	5:31:00	Průměrná rychlost	21

Tahle etapa taky stojí za to, dvě dvoutisícové sedla nejsou úplně málo, navíc obě přes 2300 metrů vysoko se sjezdem do 950 m.n.m. Ze Strady by to ale bylo trochu moc daleko, takže jsme se autem přemístili do Susche a odtamtud jsme vyrazili na výlet. Opět jsme se nevyhli dešti, jen s tím rozdílem, že tentokrát pršelo ještě dřív, než jsme vyjeli. Naštěstí po příjezdu do Susche se to uklidnilo a my jsme mohli nasedat na kola. Voda v řece okolo místa, kde jsme parkovali moc klidná nebyla, z toho se dalo usuzovat, že nahoře asi nebude žádné super počasí.

Stoupání na Flüelapass začíná vcelku prudce, nějaká ta serpentina hned ze startu a hned se díváte z výšky více než 50 metrů na místo, odkud jste vyjeli. Pak se procentuální sklon dostane na snesitelných 6%, ale moc nepolevuje. Jedna pasáž je taková klidnější, ale pak se vše brzy mění a jede se opět nahoru. Stromy pomalu řídnou, serpentiny se objeví, pak zase zmizí a závěr je malinko mírnější, není tak sevřen horama, jde vidět, že moc nahoru už to nejde, podobně jako Julierpass. Ovšem ve větru se tahle pasáž nejede moc dobře, navíc stále není úplně zřejmé, kdy už to sedlo přijde. Námaha je ovšem odměněna, objevuje se jezírko po obou stranách cesty, rovinka a na jejím konci Hospic a vrcholová cedule. Flüelapass je ve výšce 2383 m.n.m., což je slušný výkon na začátek cesty (900 metrů převýšení). Ale je to ještě pořád skoro o 500 metrů méně, než nabízí další cíl - Albulapass. Tak jako tak se vyplatí se chvíli zdržet, pohled na vrcholové jezero a okolní krásně kamenité a místy zelení potažené svahy stojí za to. Pak už čeká jen sjezd. Zpočátku opět s kamenitou kulisou okolo, ale postupně se opět noří do lesa. Cesta se lehce vlní, žádná pořádná rovinka na rychlostní rekord nepřijde, ale po dvanácti kilometrech je tu Davos a sklon cesty se změní, takže je třeba opět začít i šlapat a tím se rozmrazit :) V Davosu je vhodné se lehce posilnit do dalšího výstupu, protože ten přijde zhruba za 30 kilometrů, takže člověk nahoru nejede alespoň s plným žaludkem. Což jsme ale neudělali :) Trošku adrenalinu nám přinesl tunel Bärentritt, který měl necelé tři kilometry, ale přestáli jsme jej naštěstí bez úhony. Pak nás ovšem lehce usadila přeháňka v nečekaném kopci před městečkem Wiesen, takže jsme pochopili, že nejlepší bude se konečně posilnit tady... Hotel pro nás ale není, my jsme si ohřáli konzervu naproti na autobusové zastávce u pošty, pár čekající na autobus lehce udiveně koukal :))

Cesta z Wiesen klesá s podstatně jiným sklonem, než cesta z Davosu do Wiesen. Tady opět není třeba nijak šlapat, dalších 10 kilometrů odpočinku... Smůla, že si ho pak každý musí oddřít (kudy to asi povede...?), pokud se chce vrátit do Susche. V Alvaneu Bad už není po sjezdu kam klesnout (ale poslední pasáž klesání má slušné grády), takže se jede opět nahoru! Zpočátku velmi mírně, od Filisuru už to je ale o něčem jiném. Teď je třeba začít makat, stoupání není zadarmo, obzvláště hezky se vyjímá pohled na cestu na skále. Když už jsme tuto pasáž jeli podruhé (poprvé loni), nemohli jsme si opět nevšimnout žebříku a několika velikých dveří pár metrů nad námi. Švýcaři jsou prostě vždy v pohotovosti...

Nicméně úvodní část je taková rozcvička, od města Bergün (vyplatí se natankovat vodu) se sklon téměř zdvojnásobí a vydrží to až do městečka Preda. Zatímco nebohý cyklista se mučí v kopci, cestu mu neustále křižuje velice hezká železnice, která vede právě do Predy, kde se noří do tunelu. Při troše štěstí se dá zahlédnout i vlak a při troše snahy se dá i vyfotit. Holt někdo se vozí a někdo jede na kole :) Preda je naše poslední zastávka pod vrcholem, pak už zbývá "jen" nějakých 500 výškových metrů a je hotovo. Ale stoupání moc nepoleví, takže zážitek je to pěkný. Vrchol je opět hodně kamenitý (dokonce tam přes nerovnosti cesta vede po náspech, což je dost specialitka). Letos se nám podařilo i zde zmoknout... Kosa teda taky slušná, maximálně osm stupňů. S tím deštěm a větrem teda nic moc kombinace. Tohle počasí dokáže málokdo mít rád. Ale nás už čekal sjezd do údolí. Ten je skoro stejně prudký jako strana, z které jsme jeli (zato se mi ale zdá, že tam je více serpentin). Z La Punt je to ještě nějakých 25 kilometrů střídavě v režimu - rovinka, mírný sjezd, rovinka (vetšinou cesta vede nedaleko řeky). A kdo na téhle cestě nezmokne (pokud teda není zrovna úplně modré nebe), tak vyhraje, protože je to taková klidná pasáž (my opět prohráli...). Po dojezdu jsme naskákali do auta a hurá zpět do Strady. Byla to makačka...

Pokračování na Forcuola di Livigno - Berninapass >>

Zpět na << Reschenpass-Ofenpass