Cyklovýlety - Švýcarsko 2007

Web nejen o cyklistice

  

Cyklovýlety v roce 2007

Švýcarsko

Lukmanierpass - Oberalppass

Parametry trasy
Najeté kilometry80,89 Doba jízdy3:36:54 Průměrná rychlost22,37

Po výletu na Splügenpass jsme se přemístili zpět do Švýcarska. Měli jsme namířeno do Andermattu, kde nám z loňska zbyly nějaké resty. V plánu byly dvě sedla. Na okruh by to bylo docela dlouhé (vzhledem k tomu, že jsme se ráno stěhovali, tak jsme mohli vyjet až po poledni), takže jsme to vyřešili jinak. Auto jsme nechali v Disentis/Mustér a nejprve jsme se vydali do stoupání na Lukmanierpass (též Passo del Lucomagno). Pak jsme se vrátili zpět, dali oběd a jeli jsme na Oberalppass. A pak zase zpět k autu...

Stoupání na Lukmanierpass není nijak vražedné, ale moc dobře se nám nejelo. Začátek je po počátečním sjezdu do údolí (tam je docela pěkný kemp) vcelku prudký, jede se přes dva tunely, cesta se trochu kroutí, sklon je okolo 7% až do městečka Curaglia. Pak už je zatáček míň a každou chvilku se projíždí nějakou obcí. Na protějších kopcích jdou vidět krásné cestičky, které se šplhají k jednotlivým menším vesnicím nebo stavením. Krajina je tady více otevřená, lesem se nejede snad vůbec, takže docela zafouká (občas i do zad). Stoupání má v druhé fázi přijatelný sklon okolo 5%, ale cesta vede s minimem zatáček, takže je to trochu o motivaci, když jde vidět v poslední pasáži několik kilometrů před sebe . Nicméně výhledy jsou tu pěkné (obzvláště na stranu kde leží Curaglia a Disentis). Krajina není nijak moc kamenitá, protože nadmořská výška sedla je pod 2000 metrů. Ale okolní svahy samozřejmě jsou výš, takže všecko není jedna velká louka, jak by se mohlo z popisu trasy zdát. Po cestě je docela hodně krátkých galerií. Po průjezdu drtivou většinou z nich se cesta z litých betonových bloků dostane až pod hráz vrcholové přehrady/jezera Lai da Sontga Maria. Tam se objeví poslední dvě zatáčky a pak vjedete do vrcholové galerie. Kolo se konečně trošku rozjede, ale pořád ještě cesta stoupá. Prakticky v polovině jezera se cesta zlomí a klesá k hospici. Tohle je snad první sedlo, kam je dojezd z kopce, klesnete zhruba o 50 výškových metrů do 1914 m.n.m. "Nahoře" na sedle je klasicky hotel s restaurací a cedule s výškou. Celkově tohle sedlo nepatří úplně k těm nejkrásnějším, ale je to zase něco trošku jiného, pokud můžu mluvit za sebe, tak to stálo za to. trošku jsem byl zklamaný hlavně z dojezdu v galerii, ze které toho moc vidět nešlo.

Sjezd je ale v pohodě, tím, že na cestě místy nejsou zatáčky, dá se opět jet rychle dolů. Jen pozor na slovo občas, to neznamená, že zatáčka neumí potrápit. Dole pak stačí vyšlápnout kopec od kempu před Disentisem a pak už jen přemýšlet kam dál...

Jak už jsem psal, my jsme měli vymyšlen oběd a pak Oberalppass. Na tomhle sedle už jsme byli loni, ale lákalo nás vyjet si jej z druhé strany, kde jsme si mysleli, že budou pod vrcholem brutální serpentiny. Důvodem bylo, že loni jsme přes něj jeli autem a 14.srpna tam sněžilo, byla mlha a já jsem točil volantem jak to jen šlo, což v nás probudilo pocit, že to bude nářez. No, jeli jsme tedy nahoru. Cesta přes Disentis je slušně do kopce, takže hnedka jsme si připomněli, že jsme už jedno sedlo vyjeli a asi to bude znát. Stoupání je ale naštěstí rozdělené pasážemi s mírným sklonem do několika úseků. Takže podle mě se to dá jet líp než předchozí stoupání na Lukmanierpass. Po pasáži v Disentisu je sklon cesty mírný, v průměru jen 3.5%. Z Camischoly následuje zhruba čtyřkilometrová odpočinková pasáž, která vede po vrstevnici. Před Sedrunem je taková zajímavost, je tu jedno ze stavebních míst tunelu TransAlp, což je velkolepá Švýcarská akce. Realizují zde v průběhu dvaceti let asi padesátikilometrový tunel přes celé Alpy, který vede běžně 800 a více metrů pod zemí. Více podrobností o téhle megastavbě a nějaké odkazy naleznete v sekci tipy. Když ale odpočinková pasáž skončí, je čas začít zase trochu makat.

Sklon už pod 7% moc nejde, po dlouhé traverze (docela dřina - nám navíc opět foukal vítr špatným směrem) podél hory se dostanete do Tschamutu, což je poslední město před Oberalppass. Za závorou, která sedlo uzavírá na období lavin, už cesta pokračuje zase výš, přes galerii až k závěrečným krásným (a jak jsme nakonec zjistili, tak nijak vražedně prudkým) serpentinám. Na protější stranu vede vojenská cesta (která není ani v mapě) k podezřelým chaloupkám ve svahu. Asi by byl dost problém se přes tohle sedlo probít, obzvláště když Andermatt, který je pár kilometrů, je jedna z vojenských bašt Švýcarska. Ale stoupání je v pohodě, výhled pod sebe uklidňuje a už se blíží konec. Najednou se odkudsi vynoří vlakové koleje (teda pěkně zubaté) a je jasné, že už to dlouho trvat nebude. Vlak se těsně pod vrcholem schová do tunelu a výživný konec kopce nechá raději cyklistům a jiným nekolejovým vozítkům. Na Oberalppass je opět jezírko (tentokrát vypadá přírodněji, než umělé nádrže na posledních několika sedlech). A je tam taky nádraží - ve více než dvou tisících metrech, no proč ne... Kam se hrabe naše Ramzová, její výška je pro Švýcary nížina :) V zimě je tady určitě živo, parkoviště pod vlekem asi bývá docela obsazené. Restaurace v hotelu je pěkná, ale my jsme si raději koupili jen pohledy, přece jen jsme museli zaplatit z něčeho kemp :)

Tady se naše cesty se Svobim rozdělily, já jsem jel pro auto do Disentisu a on konečně nafotit hezké fotky na sametovém svahu Oberalppass. Podařilo se rozšířit i naši sbírku vlaků, malá ochutnávka je pod textem. Mezitím, co fotil, já jsem se snažil na rovných pasážích ve sjezdu trochu si vylepšit rychlostní průměr. Za Sedrunem mě zaujala tabule s informacemi o TransAlp tunelu. Ještě jednou doporučuju se mrknout na podrobnosti, je to zajímavé.

 
  www.cyklo-vylety.cz - administrátor: L.Poncza, spolupracovník: P.Svoboda, 2008 - 2015
Poslední aktualizace: 2016-03-05 21:53:51
Stránka zobrazena: 32529 krát.