Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||
Najeté kilometry | 133,8 | Doba jízdy | 6:24 | Průměrná rychlost | 20 |
Tento den se jednoznačně opět vydařil. Po sbalení jsme se vydali i s bágly na pořádnou snídani a doslova jsme sežrali na co jsme přišli (a ještě k tomu za podobné ceny jako u nás). Náš snídaňový obřad trval přes hodinu a tak jsme byli schopni vyjet na cestu až po jedenácté hodině. Začátek cesty jsme absolvovali po silnici, což byl asi nejhorší zážitek z tohoto dne, protože bylo pondělí a okolo nás si to sypaly kamiony jeden za druhým. Ale od nás jsme na tohle zvyklí. Někde u Oberndorfu (taky hezké městečko) jsme najeli na Taurskou cyklostezku vedoucí okolo Salzachu, díky které jsme se vyhnuli Salzburgu a zbytečně jsme se nezdržovali. Vjeli jsme tedy do Solné komory (www.salzkammergut.at) a dále tak 60 kilometrů pokračovali po stezce (s malými odbočkami). Ta nás velice překvapila, byla to paráda, jelo se okolo řeky a v parádní krajině. Po pár kilometrech za objezdem Salzburgu jsme se dostali k městu Bad Reichenhall. Asi každý si vybaví sůl, která nese jméno tohoto města :) Tady jsme se chvilku zdrželi, jednak jsme se jeli kouknout do města a jednak jsme se chvilku ukrývali v podchodu, protože nás zastihla přeháňka. Nad městem se majestátně tyčí hory, kousek za centrem je lanovka na jednu z nich, prostě ideální místo na nejen pěší výlety do přírody. My jsme ale po přeháňce "frčeli" dále. Nakonec jsme se rozhodli zaparkovat to kousek za městem a dát si obídek. Jako vhodné místo nám přišla přehrada hned u stezky, kde jsme rozbalili náš lihový vařič a konzervy. Vše jsme samozřejmě uklidili a po krátké siestě vyrazili dále.
Cesta vedla pořád podél řeky, vytrvale stoupala a místy se jelo sice krátce, ale drsně do kopce. Jeli jsme pomaleji, svou roli hrál terén a taky strach z defektu. Krajina ale byla nádherná, kde nevykukuvaly zasněžené štíty, tam se nabízel pohled na hučící řeku s křišťálovou vodou. Tuhle stezku doporučuju všem milovníkům přírody. Moc daleko jsme nedojeli a už v Loferu jsme si dali super sváču (pravda, u tunelu hned za městem jsme museli vyběhnout do protisvahu a trochu odlehčit našemu přeplněnému zažívacímu systému :) Až sem jsme střídali stezku a silnici, pak už jsme konečně jeli plynule a drželi jsme se stezky až do Zell am See. Před obchvatovým tunelem jsme uhnuli směrem do města, pomaličku jsme jej projeli a vyrazili směrem do kempu. Ten byl v městě Bruck an der Grossglocknerstrasse, což je asi tak pět kilometrů za Zell am See. Kempík byl hezký, cenově to vycházelo po rozpočítání na jednoho něco přes deset euro (což je tak plus minus standard). Je to hodně sportovní kemp, snad každý druhý, co byl tady, se chystal někam na kole nebo na tůru. Vzhledem k tomu, že kousek odsud byly opravdu vysoké štíty, bylo to pochopitelné. Co je na tomhle kempu výborné, je to, že leží vzhledem k okolí v poměrně malé nadmořské výšce (okolo 760 m.n.m.), takže tady panuje podstatně přívětivější klima než ve výše položených kempech a počasí zde není až tak proměnlivé jako nahoře. Přijeli jsme sem skoro ve 21:00, takže nad těmito věcmi jsme stejně moc nepřemýšleli, spíš jsme byli rádi, že se nám za tři dny podařilo i s bagáží najet cca 350 kilometrů a ušetřit tak den cesty. Dali jsme si tedy jídlo a valili spát, protože dneska jsme urazili fakt kus cesty a ne zrovna po rovině.