Cyklovýlety - Rakousko 2004

Cyklovýlety v roce 2004

Rakousko

Bruck - Fusch - Edelweissspitze - Fusch - Bruck

Parametry trasy
Najeté kilometry	57	Doba jízdy	3:33	Průměrná rychlost	16

Ráno jsme napjatě vykoukli ze stanu, jestli bude hezky, ale počasí nás naštěstí nezklamalo. Směrem na Hochtor, kam jsme měli namířeno, bylo pár bílých mraků, takže vše v nejlepším pořádku. V cestopise Michala Třetiny jsme si četli, jak je Hochtor zrádný, ale dnes se zdálo, že ukáže svou přívetivější tvář... Pěkně v klidu jsme si dali snídani, drtivou většinu vecí jsme nechali ve stanu a s jednou poloprázdnou brašnou jsme vyrazili na jedno z nejvyšších sedel v Evropě, kam vede klasická asfaltka. Bylo něco po desáté, za sebou jsme měli tři celkem výživné dny, tak jsme nikam nespěchali. Koneckonců to byl vrchol naší cesty, tak bylo třeba si to užít. Cesta od začátku šla dle očekávání nahoru, ale jen pozvolna okolo potoka. Ve Fuschi (což je 813 m.n.m.) jsme si dali krátkou pauzu kvůli seřízení přehazovačky (v předtuše stoupání) a brzd. Pak už cesta začala stoupat výrazněji, hádal bych to tak okolo pěti až šesti procent, což vydrželo až k stanici pro výběr mýtného. Za průjezd přes sedlo Hochtor se platí docela slušné peníze (u os. aut to bylo v roce naší návštěvy 25 EUR), ale to se dá pochopit vzhledem k tomu, jak neskutečně náročná byla stavba a kolik musí stát údržba téhle cesty. Tahle cesta je fenomén a na stránkách www.grossglockner.at/hochalpenstrasse naleznete i fotografie, webkamery a spoustu zajímavostí. Na našich stránkách v sekci tipy - Rakousko - Grossglockner Hochalpenstrasse je také pár informací.

Takový kopec jsme jednoznačně ještě nejeli. Co se sklonu týče, v ČR si umím vybavit pár ekvivalentů, ale na minimálních vzdálenostech. Co se převýšení týče, u nás takový nenajdeme, protože převýšení z Brucku až nahoru na Hochtor je okolo 1800 metrů. Sklon od mýtnice je drsný hned ze startu a co z tohohle kopce dělá kopec královský, je právě tento sklon a snad žádné místo k odpočinku. Stoupání od mýtnice má něco okolo sedmnácti kilometrů a to při výše uvedeném převýšení znamená průměrný! sklon přes 10%. Ale serpentiny mají místy sklon daleko drsnější. Okolní scenérie je naštěstí úchvatná, po úbočích hor padají vodopády, na vrcholcích leží sníh, takže motivace naštěstí nechybí. Po pár kilometrech jde vidět z výšky mýtnice a to je další plus. Ale trošku "na bednu" jsou výškové cedule v jednotlivých serpentinách a jejich čísla. Pokud si dobře pamatuju, tak jich bylo 33 a čím výš, tím pomaleji se čísla zmenšovala:) Brzy jsme si každé dva kilometry museli dát pauzu, pak i častěji. Ale vzhledem k tomu, jak se začalo zhoršovat počasí, tak jsme se snažili moc to neprodlužovat. V 1800 metrech to bohužel přišlo a museli jsme se na více než hodinu schovat. Bouřka byla dost silná a mě docela vyděsilo, když přímo vedle nás dvakrát uhodil blesk a to zapraskání ve stejnou chvíli se silným světlem mě přesvědčilo, že suší se odsud asi nedostaneme. Schovávali jsme se pod visutou terasou, po které vedla cesta, takže z pohledu bouřky a deště jsme byli v bezpečí. Na zahřátí jsme si dali oběd a jakmile se déšť trošku vyčerpal, rozhodli jsme se jet dále (když už jsme vystoupali takový kus). Pak to byl dvojí boj, byla zima (tak okolo pěti stupňů), pršelo střídavě méně, pak více a zbývalo ještě 700 výškových metrů kopce.

Pršet začalo postupně spíš víc a tak jsme se v dešti, mlze a s nulovými výhledy plazili směrem na Hochtor. Naše odhodlání tam dojet ale zesláblo. Naštěstí jsme se dostali až na parkoviště Fuschertörl ve výšce 2407 metrů nad mořem. Tady padlo rozhodnutí vykašlat se protentokrát na věhlasné sedlo Hochtor (kvůli vzdálenosti). Ale protože nejsme žádné lemry, rozhodli jsme se dostat do vyšší výšky než Hochtor, odbočit na Edelweissspitze (což za hezkého počasí bude jistě moc hezká vyhlídka) a zjistit, jak je vlastně vysoko. Po dlažebních kostkách v neustávajícím dešti jsme se během kilometru a něco zvedli o dalších cca 150 metrů a dosáhli absolutního vrcholu (i teď v dubnu 2008 je to náš výškový rekord) - Edelweissspitze (Edelweiss = Protěž Alpská - na počest této rostliny se takhle v Alpách jmenuje spousta hospod, penzionů, vyhlídek atd.) ve výšce 2571 m.n.m. Ten poslední zhruba kilometr a půl ale byla síla, serpentiny v kombinaci s deštěm a dlažebkama a stoupání 14% - tak na to se snad ani nedá zapomenout. Nahoře byla (samozřejmě zavřená) prodejna suvenýrů, kterou jsme okoukli a po focení jsme se pomalu vydali dolů (bylo po 16.hodině). Být hezky, tak z této vyhlídky se dá obdivovat zhruba třicet Alpských velikánů s výškou nad 3000m! Škoda... Vzhledem k povrchu cesty jsme na Fuschertörl jeli skutečně pomalu. Naposled jsme se ohlédli a spustili se dolů. Vzpomněl jsem si, že cestou nahoru jsme potkali poměrně velké množství aut, která jezdila nahoru a dolů pořád dokola - tenhle kopec je ideální pro testy brzd na nových modelech aut. My jsme ty naše otestovali v mokrém a deštivém sjezdu řádně. Moje zadní brzdové špalky test nevydržely, ale to jsem ještě ve sjezdu nevěděl, to jsem zjistil až v kempu. Každopádně zvuk kovového vnitřku brzdového špalku, který vydával při tření o můj ráfek se mi nezdál už v polovině sjezdu:) Ve Fuschi jsme si dali fotopauzu, to už asi tak deset kiláků nepršelo a dokonce to vypadalo, že vyleze sluníčko. Do kempu (oficiální stránky www.sportcamp.cz jsme dojeli vcelku vyždímaní. Dali jsme si ale slušnou večeři v Bille a pak už jsme jen vstřebávali zážitky. Se Svobim tenhle výstup i dnes (2008) řadíme nejvýše z dosavadních cest.

Pokračování na Bruck - Schwarzach - Bischofshofen - Golling - Hallein >>

Zpět na << Gundertshausen - Bad Reichenhall - Unken - Saalfelden - Zell am See - Bruck