Web nejen o cyklistice
Tohle nebyla cyklistická dovolená, byli jsme s přítelkyní a partou dalších lidí na chatě nedaleko městečka Egg (oblast Vorarlberg), podrobné informace o oblasti Egg najdete na www.egg.at. Kola jsme zde měli a já jsem podnikl dva výlety na okolní sedla. Chata byla na kopci v 900 metrech, takže každý výlet znamenal sjezd na hlavní cestu do 500 m, něco podniknout a pak si to zpátky vyjet :) Tenhle kopec jsem si vyjel skutečně každý den, zkoušel jsem to i na čas, ať se neflákám.
Hned první den jsem se po 900 kilometrech za volantem rozhodl protáhnout si trochu kostru a sjet poprvé dolů do městečka a vyjet si kopec k chatě. Převýšení o něco méně než 400 metrů, kopec měl délku okolo 6 kilometrů, takže to nebyla žádná pohodička. Když se k tomu přičetly dvě skutečně prudké pasáže (hrubě přes 10%), které nutily k zuřivému hledání nějakého jetelného převodu, byl to celkem záběr. Kopec mi moc neseděl, protože nemám rád, když se střídají prudší pasáže s mírnými a pak s velmi prudkými. Vypadávám totiž z tempa a pak v nástupu každého dílčího stoupání trpím.
Ale za ten pohled to stálo. Byla to taková cestička akorát pro jedno auto, pro dvě auta jen někde a to ještě těsně. Vlastně to byla jedna z mnoha cestiček, které se vlnily po svazích hor k jednotlivým usedlostem, mnohé z nich měly skutečně dobrý asfalt, teprve až se blížily jen k té "své" usedlosti a nebyly společné pro více stavení, byly kamenité. Tady mi v hlavě vyvstala naše jediná dovolená na horských kolech (tuším rok 2004, velmi rád bych ji taky někdy popsal), která vedla po cyklostezkách právě mimo veškerý provoz, a kterou bych chtěl co nejdříve zopakovat. Snad se něco takového povede příští rok (2008). Každopádně stoupání začalo po úvodní mírné pasáži dlouhé zhruba dvěstě metrů už v městečku, pak následoval odpočinek a opět záběr k první malé křižovatce, odkud pak začalo být stoupání vcelku nepříjemné. Pak opět pauza okolo hospodářského stavení, a pak po malé vlnce nejprudší část, kde se vyplatilo si i stoupnout (ve svahu provokativně na sluníčku lavička s parádním výhledem na krajinu pod sebou). Dále se pak už najelo na kamenitou cestu, ta se párkrát zakroutila, ještě se stoupalo, ale už ne tak prudce. Dojezd k chatě byl po odbočení vlevo už pěkně z kopce. Můj nejlepší čas se pohyboval pod 23 minutami. Pokud se tam ještě někdy podívám, dostanu to níž :)