Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||
Najeté kilometry | 73,96 | Doba jízdy | 3:53:36 | Průměrná rychlost | 19 |
Po předchozím dni jsme se rozhodli zařadit etapku, která bude podstatně kratší. Údaje už nikde po ruce nemám, ale hádal bych to jen kolem 25 kilometrů. Tohle sedlo ale patří k těm s velmi úzkou cestou, takových jsme do roku 2007 jeli jen pár, dalo by se to spočítat na prstech jedné ruky... Nejedná se o moc vysoké sedlo, avšak mělo by mít alespoň 2004 metrů nad mořem. No, s těmi výškovými metry to není tak jednoduché, jak se dozvíte dále :) Vzhledem k tomu, že my jsme jej jeli až ze St. Martina in Badia, byli jsme ušetřeni části stoupání z Brunecku, asi tří set výškových metrů. I tak bych tohle rozhodně neřadil mezi jednodušší sedla, protože stoupání není zrovna mírné. Jede se z 1147 m.n.m., převýšení je tedy asi 750 metrů. Začátek je drsný, cesta za St.Martinem škubne nahoru jako blázen, zatočí se po louce a jede se pak kousek v lese, pak mezi řidším porostem. Je to kvalitka, pěkně to překvapí. Pak přijde pohodovější úsek skoro po vrstevnici, dokonce se otevře výhled jak na kousek cesty pod vámi na jedné straně, tak na nějakou vesnici pod vámi, ale to už se sjíždí právě do ní. Docela to naštve, protože to není sjezdík stometrový, ale kilometr má určitě. Pak se jede zase docela prudce nahoru. Slovo prudce pak podrhne svůj význam až v městečku Antermoia. To je asi 1515 metrů nad mořem. Zbývá tedy ještě půl kilometru převýšení a hned uprostřed města stoupání začne být prudší a prudší, až je drsně prudké a chce to postavit se do pedálů, vyjet levotočivou serpentinu a doufat, že to skončí co nejdříve. Ale opak je pravdou, nekončí... Snad stoupání jen trochu zvolní, ale to je tak všechno. Až nahoru se pak jede po úzké silničce :) Opět se tu jezdí závody, takže cesta je směrem ke svému konci více a více popsaná bílými nápisy (moc jsem je nevnímal, měl jsem toho tak akorát). Jede se v lese a až v poslední zatáčce je jasné, kde cesta dosáhne nejvyššího bodu. Jako už mnoho cyklistů i my jsme byli překvapeni, že na vrcholové ceduli nalézáme méně než slibovaných 2004 metrů (1987). Ale naštěstí na chatě kousek nad cestou je nápis 2006 m.n.m., takže se vyplatí hodit foto i u ní :)
Sedlo Erbe je určitě jedno z těch menších a námi oblíbenějších sedel. Stoupání sem dokáže prověřit i zkušené cyklisty, takže to není skalp zadarmo. Nahoře je již zmiňovaná chata a pak malé parkoviště. Z parkoviště se dá vyrazit na nějakou tu tůru po kopcích. Na to, jak úzká sem vede cesta, je s podivem, že se sem vyplazí i menší nákladní auta. Ale to je jen výjimka (i když my jsme jedno viděli). Vyplatí se tady zdržet a trochu nasát místní atmosféru, v pohodě se kouknout okolo sebe (i když výhledy do údolí na jedné straně téměř nejsou). Sjezd zpátky do St. Martina je fajn, je to technická jízda, vjíždět do protisměru se nedoporučuje, občas projede auto a potkat se s ním čelně na úzké cestě by to mohlo taky znamenat konec s cyklistikou napořád. Sjet do městečka Antermoia je otázka několika minut, pak přijde ještě kousek z kopce a je třeba si z údolí vyjet onen překvapivý kilometrový kopeček, který se sjížděl při stoupání. Pak už následuje jen místy klikatý sešup do St. Martina. Podle mého názoru tohle sedlo stojí za to jet. Lépe něž jen takto ho vyjet je přejet ho a udělat okruh. Ale bohužel jsme na to neměli čas, navíc jsme ve sjezdu zmokli a museli v Antermoie čekat, ža to ustane. Brzdové špalky dostaly teda co proto.