Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||
Najeté kilometry | 41,76 | Doba jízdy | 1:53:06 | Průměrná rychlost | 22,1 |
Vzhledem k tomu, že se nám stále nedařilo se nějak zregenerovat, i na tento den jsme zvolili něco krátkého. Vlastně to byla nejkratší etepka z téhle dovolené. Vyrazili jsme si na malou prohlídku Cortiny, koukli jsme se do města, skákli do supermarketu a pak jsme se vypravili zpět na Passo Tre Croci, které jsme tak sjeli z obou stran, protože o den dříve jsme jeli ze strany Auronza di Cadore :) Nebyl to zrovna výstp zadarmo, protože během cca sedmi kilometrů jsme se museli dostat skoro o půl kilometru výše. Ale ve srovnání s odtatními je to výstup, který bychom zařadili asi k těm lehčím. Jednak není stoupání smrtící (průměr bych hádal tak na osm procent) a jednak není ani tak dlouhé. Cesta stoupá v podstatě hned v Cortině, kde se projede pod hezkým mostem a za levotočivou zatáčkou (vracečkou) se v lesíku začne stoupat. Cesta je lemována stromy, jede se často mezi nimi, ale výhledy na horské štíty nemizí :) Na jeden zátah se to dá škubnout až na sedlo Tre Croci, to bylo zmíněno v předchozí kapitole. Pak následuje slušný sjezdík směrem na Auronzo di Cadore, pod kopcem je křižovatka a od té se opět stoupá k jezeru Lago di Misurina. Cesta zde stoupá ne zrovna příjemně, jede se poměrně otevřenou krajinou, takže navíc to na slunci dost peče. Naštěstí jsou to jen myslím tak tři čtyři kilometry a pak přijde konec kopce s restaurací po pravé straně (je tu tekoucí voda - možno nabrat). Posledních pár set metrů může být v horku docela pekelných, ale ten pohled stojí za to.
Nahoře za restaurací už následuje zmíněné jezero Lago di Misurina. V době naší návštěvy bylo takové poloprázdné, jak je vidět z fotek. Na protější straně jezera je lanovka, je vidět, že toto místo má svůj význam pro turistiku a určitě i pro lyžování. Je fajn si tu dát pauzičku, protože se tady dá sednout i na lavičku a chvíli se koukat do krajiny. Po přestávce už nezbývá než jet dále, naštěstí není jezero nijak velké a člověk se nestačí na rovince nudit. Cesta hned za jezerem klesá velmi pomalu, ale pak už začne klesat pod lepším úhlem, za levotočivou zatáčkou následuje krásný pohled do údolí, kam se sjíždí. Sjezd už je pak dost o rychlosti, navíc není moc dlouhý, takže brzy se kouká cyklista z údolí na cestu, po které přijel... Úplný konec klesání téhle části etapy je na křižovatce v Carboninu, což je asi tak sto výškových metrů pod sedlem Cimabanche. Tahle část stoupání nestojí moc za řeč, jednak je krátká, není prudká a navíc už tudy vedla naše cesta v předchozí etapě. Po průjezdu přes Cimabanche následuje sjezd do Cortiny. Tahle etapa byla i na náš vkus velmi krátká, zhruba 40 kilometrů...
Zdálo se nám, že jsme se moc neunavili a tak jsme ještě vyrazili na malou turistickou vsuvku na jeden z okolních "kopečků" a po výstupu se pak měli možnost kouknout na Cortinu opět pěkně shora :) Tímhle jsme zabili celý zbytek odpoledne a večer už následovalo jen jídlo a sprcha...